Sir Winston Churchill

  • Je možné zadat více jmen oddělených čárkou, nebo jen jejich části
Pro přidání nového příspěvku se přihlašte
1-20 z 558
1 2 3 4 >>
Po
Algernon 23.4.2016 14:50 - č. 647
Díky!
karaya1 23.4.2016 14:34 - č. 646
karaya1 Souběh postů ministra války a letectví nastal mezi lednem 1919 a únorem 1921.
Algernon 22.4.2016 11:49 - č. 645
karaya1 (643):
Churchillův zákaz Auxiliary Air Force v době, kdy byl současně ministrem války i letectví
Budu za trubku ale nevím a nechce se mi to hledat — kdy to bylo?
egli 25.12.2015 12:49 - č. 644
egli Zloduch Winston Churchill ve výmalbě kostela v rakouském Hittisau:
www.vol.at/warum-winston-churchill-in-hittis...
karaya1 15.6.2014 18:04 - č. 643
karaya1 Některé zlé jazyky tvrdí i to, že Churchillův zákaz Auxiliary Air Force v době, kdy byl současně ministrem války i letectví ("Weekend fliers? Never!"), pramenil i z jeho ješitnosti - proč by se měl ve volném čase někdo naučit létat, když to on sám nezvládl. Ale to je jen domněnka některých.
jack aspirin 13.6.2014 14:02 - č. 642
to karaya1: Díky za odpověď. (Variantu s nehodou uvádějí i některé tištěné prameny, s tím že problém byl hlavně v tom že nějaký pasažér z ní vyšel zmrzačený, ačkoliv teda neříkají výslovně jestli měl Churchill licenci nebo ne, jen že pilotoval.)
egli 7.6.2014 18:41 - č. 641
egli Shawova pozvánka a Churchillova odpověď
twitter.com/chiefbrody1984/status/4740888684...
karaya1 23.5.2014 21:30 - č. 640
karaya1 No, Churchill začal s létáním ještě před první světovou, v době, kdy bylo létání v plenkách. Učil se ho zhruba mezi půlkou r. 1911 a koncem r. 1913, s několika instruktory a nikdy neletěl sólo, natož aby získal licenci. Nakonec ho po smrti jednoho z jeho instruktorů manželka a přátelé přemluvili, aby toho nechal*. Znovu začal v r. 1917, protože jakožto Minister of Munitions často létal do Francie a zpátky. Ani tehdy ale nakonec neuspěl.

Aspoň tolik k tomu kvalitní psaná literatura (H. Montgomery-Hyde); Gilberta nemám, takže ho konfrontovat nemůžu. Co se typů týče, tak detaily nemám, jen jednu fotku: www.churchill-society-london.org.uk/WSCFlyer.Jpeg - vzhledem k časovému určení v letech před Velkou válkou bych hledal tam.

* to by mohlo sedět k internetové verzi o nehodě, kterou Churchill prošel a po které ho hlavně žena přemluvila, aby už nelétal.
jack aspirin 23.5.2014 14:35 - č. 639
tinyurl.com/o5pn4po


Winston S. Churchill si za války k jisté konsternaci osádky nejméně jednou zkusil pilotovat Boeing 314 Clipper nad Atlantikem "aby zjistil, jak je takové těžké letadlo cítit v rukou", nejspíš jen opatrně a v přímým letu - ale mě by, Frontmeni, spíš zajímalo, jaké typy letadel vlastně pilotoval než s aktivním létáním po nějaké nehodě brzy po první válce, nebo ještě před jejím koncem, přestal? Věděl by někdo, anebo kde se dovědět? Googlit jsem zkoušel, ale asi málo.
spelter 30.7.2010 14:42 - č. 638
spelter zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=175&r=ze_sv...

MF DNES, 30.7.2010, Churchillovu zubní protézu vydražili za půl milionu korun

V dražbě se totiž ocitl umělý chrup na zlatém plátku, který Churchill během světové války nosil.

I ti zájemci o Churchilla, kteří případně ve včerejší aukci neuspěli, se mohou radovat. Nadace spravující Churchillovu pozůstalost totiž oznámila, že během dvou let bude na internetu přístupný jeho kompletní archiv.
karaya1 15.5.2010 09:56 - č. 637
karaya1 Proto jsem se chtěl progůglit k originálnímu výzkumu, na stránkách Royal Mint ale není nic relevantního (dokonce ani nic o jejich Historical Branch).
ja_62 napsal v č. 636:
"jakožto člověk mající o prognostických metodách zcela minimální znalosti bych přece jen měl k takovémuto způsobu lineární aproximace (založené navíc zřejmě na předpokladu konstantních znalostí v rámci věkových skupin) značnou nedůvěru."
Já jsem statistikou relativně tknutý, podle „line of best fit“ to jednak proložili přímkou (tady bych asi spíš volil něco jako exponenciálu), jednak si ani nejsu jistý, jakou aproximační metodu zvolili (nejmenší čtverce? a pokud ano, vážené, nebo nevážené? apod.).

Statistika je exaktní věda, veškerá kouzla nebo falšování se dějí na vstupu – v tomto případě to byla volba aproximační metody. Ale pro účely proniknutí do novin to asi bohatě stačí.
ja_62 14.5.2010 18:29 - č. 636
ja_62 "The results were plotted on a graph going back to 1970, when the oldest age group was 16-24, and a 'line of best fit' was calculated to the point where recognition was at 0% - the year of 'extinction'."

Navíc - ona je nejen otázka jak byla ta dotazovaná skupina vytvořená ("And one person even incorrectly identified Tony Blair as David Cameron."), ale i jakožto člověk mající o prognostických metodách zcela minimální znalosti bych přece jen měl k takovémuto způsobu lineární aproximace (založené navíc zřejmě na předpokladu konstantních znalostí v rámci věkových skupin) značnou nedůvěru.
karaya1 14.5.2010 14:53 - č. 635
karaya1
egli napsal v č. 634:
"Já myslím, že u nás by takový průzkum dopadl podobně i u fotky TGM."
Já bych rád věřil, že tomu tak není. Ale bylo by určitě zajímavé nějaký takový průzkum provést, klidně i s osobnostmi časově bližšími nebo vzdálenějšími.
egli 14.5.2010 11:36 - č. 634
egli
karaya1 napsal v č. 632:
"stejně jako – možná naivně doufám – se nedá zaměnit aristokratický TGM"
Já myslím, že u nás by takový průzkum dopadl podobně i u fotky TGM.

Za koho Churchilla zaměňovali: The survey, which involved people naming black and white headshot photos of the prime ministers, saw Churchill mistaken for Stephen Fry, Robert Hardy, Michael Gambon, Charlie Chaplin, Oliver Hardy, John Betjeman and Roy Hattersley... Oliver Hardy nebo Chaplin měli taky klobouk.
ja_62 14.5.2010 11:35 - č. 633
ja_62 www.independent.co.uk/news/uk/this-britain/w...

Když se ale podívám na to, jak si vedli časově bližší ministerští předsedové tak bych výsledky celého průzkumu (který se dá mj. vysvětlit i snahou Royal Mint zvýšit zájem veřejnosti o onu pamětní minci) viděl víceméně jako potvrzení celkem nepřekvapivé skutečnosti že sto padesát let po druhé světové válce Churchilla pozná procento lidí odpovídající přibližně onomu těch schopných v polovině dvacátého století identifikovat Pitta mladšího, zatímco některé pozdější ministerské předsedy již dříve pozná množství odpovídající počtu jedinců dnes schopných identifikovat lorda Sidmoutha.
karaya1 14.5.2010 10:55 - č. 632
karaya1 Zajímavý výzkum, jen jsem se k originální zprávě nebyl schopen progůglit (pouze k článkům, ze kterých to Novinky převzaly). Přijde mi ale zvláštní, nepoznat Churchilla – prakticky na každé fotce (i na té „soutěžní“) má typický klobouk a na každé druhé v ústech doutník, to se přece nedá zaměnit (stejně jako – možná naivně doufám – se nedá zaměnit aristokratický TGM, kór když sedí na koni).

Ono to je asi nevyhnutelné, že se takto kolektivní paměť vytrácí (ono kolik lidí by u nás poznal prvorepublikové premiéry, nebo třeba komunistické prezidenty), ale u některých osobností to je věčná škoda.
egli 14.5.2010 10:18 - č. 631
egli Ve věkové skupině 25 až 34 let Churchilla nepoznalo 32 procent dotázaných a ve skupině 16 až 24 let dokonce 44 procent.

www.novinky.cz/zahranicni/evropa/200242-mlad...
ja_62 23.5.2008 21:19 - č. 630
ja_62
Krojc napsal v č. 628:
"Jen bych chtěl dodat, že kposledku politické kariéry sira Winstona se takovéto možno-li říci zvraty či takořka protimluvy stávaly zhusta."
Jak jsem už psal, nepovažoval bych za nutné považovat to nutně za zvrat nebo protimluv. Jde spíš o rozdíl mezi obecným prohlášením v prvním případě, a konkrétními opatřeními v dalším.

Když bych to měl trochu odlehčit - kdysi dávno mi jeden bývalý novinář popisoval, že novinářská floskule "setrvali v delším přátelském rozhovoru" v zásadě většinou značí, že zúčastnění na sebe pouze křičeli, zatímco pokud "přistoupili k otevřené výměně názorů", situace už balancovala na pokraji fysického napadení - takže, pokud nebudeme trvat na doslovném (pro nás obyčejné smrtelníky asi jinak v komunikaci běžném) trvání na obsahu spojení "udržování a posilování jednoty v cílech a činnosti Spojenců, která umožnila a zajistila vítězství ve válce" a přiznáme na jistou licenci právo i politikovi, asi můžeme výše uvedený popis pokládat za zcela a totálně pravdivý odkaz k vzájemným vztahům západ - SSSR po dobu druhé světové války, které bychom jinak asi také dost těžko mohli popsat jako výjimečně harmonické a naplněné spojeneckým duchem a vzájemnou důvěrou - naopak šlo po většinu války spíše o účelové spojenectví, zaměřené prakticky zejména na nutnost pokud možno spolupracovat na eliminaci hrozby, která obě strany, i zbytek světa, ohrožovala mnohem víc, než ony sebe vzájemně, a následné dohodnutí se na vytvoření nějakého rozumného systému pro poválečné období. Víc bych si pod slovy "(válečná) jednota v cílech a činnosti mezi Spojenci" já osobně nepředstavoval - zejména když si uvědomím častou neochotu SSSR se Spojenci kooperovat nebo je otevřeně informovat i během období zenitu války - a v tomto kontextu mi pak daný návrh praktického obsahu konkrétní politiky, již by bylo nadále vhodné zastávat, nepřipadá jako protimluv výše uvedeného prohlášení.
Krojc napsal v č. 628:
" a nazírání na potřeby Británie za války se nejvíce projevily právě v tom, že po útoku Hitlera na SSSR se svého arcinepřítele zastal "
Vhodnost spojenectví se SSSR, resp. myšlenku, že SSSR zdaleka není taková a tak aktuální hrozba jako nacistické Německo WSC ve větší či menší míře prosazoval už někdy od roku 1936, i když to záviselo i na vývoji konkrétní zahraničněpolitické situace, třeba co se vývoje ve Španělsku týkalo.
Po zahájení Barbarossy šlo spíš o mohutnou veřejnou podporu "věci ruského lidu", a pokud možno hlasitá a výrazná prevence případných nadějí některých jedinců, že Británie bude sovětsko-německé válce prostě přihlížet, přičemž v onom projevu jasně zaznívá, že kterémukoliv nepříteli Německa se dostane od Británie pomoci - a vyzývá k tomu i naše přátele a Spojence všude ve světě.


Jinak, lze říci, s rozdrcením Německa, kdy oběma stranám zmizel společný nepřítel, pak přirozeně vynikl jeho původní vztah ke komunismu, do té doby "zastíněný" důležitější agendou. Stejně tomu bylo v SSSR, který se po dobu války svých postojů ke "kapitalistickému imperialismu" taky nějak nevzdal, pokud vím, jen měl plné ruce práce s vlastním přežitím, na což se musel soustředit.

A podobné jako vyčítat vrtkavost Churchillovi by například bylo vyčítat Stalinovi, že po válce změnil politiku, ztratil své sympatie k demokratickým státům, a vrátil SSSR na předválečnou konfrontační linii. On je neměl, jen demokracie nejspíš považoval za menší zlo než nacisty.
spelter 19.5.2008 09:18 - č. 629
spelter
Krojc napsal v č. 628:
"Rozhodně je mi milejší se trochu podivit nad jeho zvlášnůstkami v projevech než se kochat mrazivou důsledností Heydrichovou, který nikdy ve svých zrůdnostech neuhnul ani o milimetr."
On taky Heydrich měl na své zrůdnosti klid bezpečného zázemí, daleko od všech front, podporu z nejvyšších míst, a to vše ještě v době, kdy budoucí porážku Německa neviděl jako nevyhnutelnou, naopak počítal s vítězstvím a nemusel se obávat, že jednou bude nést odpovědnost.. To se to pak lehce vystupovalo důsledně a nezlomně. Z tohoto pohledu by bylo zajímavé, s jakou důsledností (kdyby hypoteticky na něj nebyl spáchán atentát) by se ke svým činům postavil při konci války (zdali by nezvolil Hitlerovo, Himmlerovo a dalších řešení vlastního osudu) nebo v Norimberku.
Zatímco Sir Winston chtě nechtě musel své jednání přizpůsobovat realitě, nemaje Heydrichův absolutní klid na realizaci svých záměrů a v podstatě absolutní moc si je prosadit.
Krojc 18.5.2008 11:24 - č. 628
Krojc No, konečně se tu taky někdo trochu rozepsal o tom, jak pojímat W.Ch. Já se v podstatě nebráním tomu, že pragmatismus či Realpolitik do života patří. Ba dokonce nemám nic proti tomu, aby vedoucí státník své "léno" obhospodařoval tak, jak to činil Winston. K otázce morálky či morálnosti politiků a politiky samé bych si dovolil citovat Bismarcka:"Říkám-li politika, myslím tím totéž co podvod." S tímto hodnocením se do velké míry ztotožňuji, ať si říká kdo chce, co chce.
Jen bych chtěl dodat, že kposledku politické kariéry sira Winstona se takovéto možno-li říci zvraty či takořka protimluvy stávaly zhusta. Však také k onomu kolísání názorů či možná konsekventnosti jeho projevů se dá jistě říci hodně, a to nejen ohledně konce, ale i začátků a průběhu jeho politické kariéry. Pravdou zůstává, že byl jedním z nejdůslednějších protisovětských politiků vůbec a jeho pragmatismus a nazírání na potřeby Británie za války se nejvíce projevily právě v tom, že po útoku Hitlera na SSSR se svého arcinepřítele zastal a následně s ním i spolupracoval na postupné likvidaci agresora. Ale to už se dostávám dost do hloubky, kdybych to měl tady všechno vyargumentovat.
Čest a sláva tomuto velkému muži, protože jako každý člověk měl své chyby a přesto dokázal vést svoji vlast k vítězství v největší z válek. Rozhodně je mi milejší se trochu podivit nad jeho zvlášnůstkami v projevech než se kochat mrazivou důsledností Heydrichovou, který nikdy ve svých zrůdnostech neuhnul ani o milimetr. Přesto i takoví lidé se tu najdou, bohužel.
1-20 z 558
1 2 3 4 >>
Po