Konstrukce tanků
|
|
|
|---|---|
| Ano, LT 35 měl zážehový motor. (A LT 38 také byl poháněn zážehovým motorem.) | |
|
|
|
|
Zajímalo by mne zda Tank LT vz.35 Pzkpfw zážehový motor, tedy benzín? Prosím o dopověď zná li ji
někdo. Děkuji. Standa 1956.
|
|
|
|
|
|
Zaujalo mne srovnání podvozků a jejich odpružení u našeho lehkého tanku vz. 35 a francouzského Somua 35 - zajímalo by mě zda jde jen o zcela povrchní podobnost (danou dobovým stavem techniky - podobné vícevozíkové konstrukce byly v třicátých letech celkem časté) anebo zda existovala nějaký kontakt či výměna idejí mezi konstrukčními teamy? Přiložené soubory jsou přístupné po přihlášení
|
|
|
|
|
|
george74 napsal v č. 351: T-54 a T-55 měly tzv. PSÚ - planetové směrové ústrojí u každého pásu. To neobsahovalo zubovou spojku; v zadní poloze se brzdila či zastavila pomocí pásové brzdy část planetového soukolí, což příslušně snížilo otáčky hnacího kola pásu. Ve střední poloze se vypnula směrová spojka PSÚ a pás se mohl protáčet nebo stát. Proto se dalo pomocí zařazení převodového stupně při řídících pákách ve střední poloze stát na místě se zapnutou hlavní spojkou. Ta totiž při delším vyšlápnutí shořela - zkroutily se ocelové lamely. Při rozjezdu se pak s mírným zpožděním jedna po druhé postupně vypustily do přední polohy obě řídící páky (rajčáky) dopředu, zapnuly se tím směrové spojky a tank se rozjel. Polohy byly tedy tři: vepředu, uprostřed a u sebe, čili vzadu. Nevím, ale na netu by někde jistě měly být podrobné manuály - už to dávno není nic tajného"U T-55 byly dva poloměry otáčení, buď se pás zpomalil (přes planetovou převodovku), nebo se úplně zastavil (rozpojila se zubová spojka a pás se zablokoval)"  EDIT: z uvedeného vyplývá, že ty poloměry nebyly dva. Postupným přibrzděním při vypnutí směrové spojky se dal "vyprodukovat" takořka jakýkoliv poloměr zatáčení, konstantní poloměr byl právě při vypnutí jedné směrové spojky. Jeho hodnotu však si po cca čtyřiceti letech od zkoušky z konstrukce bojových vozidel nepamatuju |
|
|
|
| Zdravím, měl bych dotaz ohledně řízení tanků resp. pásových vozidel. Jak byla konstruovaná "řídící" převodovka? Pokud se nepletu, tak dnešní tanky mohou plynule regulovat rychlost jednoho pásu, až do zastavení. Zároveň můžou dát u jednoho pásu "zpětný chod" a tank se otáčí skutečně na místě. U T-55 byly dva poloměry otáčení, buď se pás zpomalil (přes planetovou převodovku), nebo se úplně zastavil (rozpojila se zubová spojka a pás se zablokoval). Zajímalo by mě, jak bylo toto upořádáno za a před WW2? U T-34 byl asi podobný systém jako u T-55, tedy rajčáky s dvěmi polohami. U Tygra byl ale volant. Měl tedy dvě polohy, nebo plynule zatáčel (na youtube: TankFest 2009 Tiger 131 to vybadá, že zatáčí plynule). Plynulá regulace rychlosti pásu, včetně zpětného chodu by určitě šla u Ferdinanda/Elefanta. Zatímco u Pz.III, která na jednom videu projíždí stejný oblouk jako Tiger, jde pouze zastavit pás. | |
|
|
|
| Těmi vojáky využívanými traktory máš na mysli dělostřelecké tahače? | |
|
|
|
|
Algernon napsal v č. 346: Ano, SU-76 mělo stejnou pohonnou jednotku. Pouze podvozková skupina byla prodloužena o jedno pojezdové kolo. T-70 jich má pět, SU-76 šest. Samochodka byla prostě trochu delší a těžší. "Pokud se (velice matně) pamatuju, tak podobné uspořádání, se dvěma motory, mělo i samohybné 76mm dělo? SU-76? (Tedy, nejednalo-li se dokonce i o stejný podvozek.)" |
|
|
|
|
|
Algernon napsal v č. 342: Pohonnou jednotku tvořily dokonce dva automobilové motory GAZ-202 (čtyřtakt, šestiválec, zážehový). Byly za sebou v sérii a celé se to jmenovalo GAZ-203. Mělo to výkon asi 135-140 koňských sil. "Nemá i poslední ruský válečný lehký tank T-70 motor zážehový?" |
|
|
|
|
Algernon napsal v č. 340: Algy, trochu mi v tom výčtu chybí stroje, které bych očekával v první řadě - traktory - ať už pásové nebo kolové, resp. tahací stroje všeobecně. Ty snad v meziválečném období stavěly se stejnými motory, jako automobily? " K čemuž dlouho vystačily motory automobilové, popřípadě — u větších výkonů — po motoru zážehovém leteckém. Méně by požadavkům vyhovovaly snad jedině motory stacionární či lokomotivní, zejména kvůli hmotnosti, popř. rozměrům" |
|
|
|
|
Dík za obsáhlou reakci, v podstatě jsem otázku stavěl jako takovou moji uvahu o stavu vývoje tanků v 30-tých letech. Jak uvádíš, tak pro tehdy navrhované tanky konstrukéři vždy sáhli po nějakém již jinak využívaném motoru. V případě lehkých tanků (10-15t) to byly zřejmě motory z automobilového průmyslu. Když byl tank těžší, nebo výkony automobilových motorů nestačily, sáhlo se mezi letecké motory, u kterých byl snížen výkon ve prospěch životnosti. Proto mi připadá situace v tehdejším SSSR trošku unikátní - konstruktéři mají k dispozici výkoný, lehký a kompakní motor, který pokud nebyl prvoplánovitě projektován jako tankový motor, tak si přímo říká o zástavbu do obněných vozidel. A tak se i stavá, má pohánět modernizovaný BT-7, pohání T-34 a KV a jejich následníky (v podstatě i T-55, což je podle mě důkaz jeho kvalit). Takže vlasně mají více vozidel s "jedním" motorem. Když to porovnáš třeba s M-4, ve kterém byly snad 4 typy motorizací, tak mi to přijde jako v té době unikátní řešení a výborná výhoda v praxi, např. ohledně školení mechaniků a distribuce náhradních dílů. No a tam jsem právě směřoval svůj dotaz, jesli ještě někde takto uvažovali? |
|
|
|
|
|
Díky za odpověď, snad se někdy o výzkumech a vývoji v Rusku dozvíme více. Rusové skutečně patřili ke světové špičce ve vývoji tanků. Pracovalo se na něčem podobném ještě někde jinde ve světě, myslím z hlediska vývoje tankových motorů na počátku třicátých let? |
|
|
|
|
|
Dík za reakci, to s tím motorem Liberty jsem taky někde našel ... někde taky míchají Liberty s BMW VI resp. M-17 co byl v BT-7. Dá se někde vysledovat původ V-2, vycházeli tenkrát z něčeho, nebo začínali od nuly. S HS 12Y má V-2 ještě společnou koncepci vedlejší ojnice. |
|
|
|
|
| Zdravím, nevím jestli se to tu už někde probíralo, zajímal by mě původ motoru V-2-34 z T-34, tedy konkrétně to, jestli je příbuzný s "naší" Hispánkou HS 12 Yrds, německá wikipedie toto uvádí a dokonce jsem někde toto tvrzení našel. Mělo by se jednat o to, že tento motor produkovaný v SSSR jako M-100, měl být přestavěn na letecký diesel a následně na tankový motor. | |
|
|
|
|
Marek1964 napsal v č. 331: www.fronta.cz/dotaz/radia-cs-armady-1918-1939
"Ví někdo, jestli tanky z Československé armády, LT 35 a BT 38 byly vybavený visílačkamy? Byl třeba rozdíl jak Rudé Armádě mezi velitelskýmy a řadovýmy tanky?" Klimentova a Francevova monografie uvádí mezi nedostatky, se kterými se armáda u LT vz. 35 setkala během mobilisace, absenci stanic v některých vozidlech - ale nešlo tedy o nějaký záměr.
Marek1964 napsal v č. 331: LT vz. 38 měly být, dle údajů stejných autorů, vybaveny radiostanicemi vz. 37, jak píše i Pombo, ale ačkoliv vozidlo bylo formálně zavedeno do výzbroje poslední den srpna 1938, vzhledem k tomu, že k 15. březnu 1939 se nepodařilo prvních deset rozpracovaných kusů dokončit, prakticky se tam neobjevily. Wehrmacht si pak svoje tanky vybavil vlastním standardním radiomateriálem. "a BT 38" |
|
|
|
| V LT-35 byly nainstalované stanice vz.35, která fungovala jako vysílač i přijímač a pracovala jako telegrafní. V LT-38 byla nainstalovaná stanice vz.37 fungující na stejném principu jako vz.35. V československé armádě se nenacházely speciální velitelské tanky. | |
|
|
|
| Ví někdo, jestli tanky z Československé armády, LT 35 a BT 38 byly vybavený visílačkamy? Byl třeba rozdíl jak Rudé Armádě mezi velitelskýmy a řadovýmy tanky? | |
|
|
|
|
|
Kdo má bližší fakta o stabilizované věži sovětského tanku se stabilizovaným zaměřovačem kanonu z roku 1938? Dejte prosím tip, zaměřovač jsem už našel a dokonce zásady používání, ale o samotné věži a stabilizačním zařízení skoro nic. |
|
|
|
|
Z napsal v č. 324: Dokonce sklopený, ale nepřejte si vědět kde jsem to sehnal. (Má jít o interiér T-34 model 1943, s "šestibokou" věží) "jestli u T-34/76 byly ty sedačky velitele a nabíječe sklopný? Já bych odhadoval že jo (u T-34/85 to tak bylo) ale nemám k tomu nic určitýho." Přiložené soubory jsou přístupné po přihlášení
|
|
|
|
|
|
Z napsal v č. 326: Ovšem Spielberger zmiňuje, že u variant Pz III s dlouhohlavňovým 5 cm kanónem byla ta sedačka nabíječe "eliminována" - což samo o sobě není nelogické, když uvážím, že případný střet se závěrem zaklouzávajícího děla by byl málokomu přijemný - jen se mi v něm nepodařilo najít zda byla tato sedačka nějak/něčím nahražena, anebo zda se v pozdějších variantách nabíječ vozil jaksi trvale "na stojáka". "sedačka nabíječe byla připevněná vzadu na trupové přepážce" |
|
|
|
|
|
Z napsal v č. 318: Moje ruka šátralka po dlouhé době nějak připadla na Pejčochovu Obrněnou techniku 1 (1. vydání, 1997) abych si ověřil, že dotyčný borec nemohl přečíst ani toto dílko (ačkoliv ho mezi prameny uvádí), ale po pročtení co Pejčoch (a jeho team) píše o odpružení Panzer IV si tím nejsem už tak jistý - zmiňuje jen, že "měl osm pojezdových kol, zavěšených párově", ovšem o jejich odpružení ani ťuk. Možná se spoléhají na to, že ta listová pera nelze na bokorysech zcela přehlédnout. Na druhou stranu je tato kniha důsledná v tom, že sice zmiňuje návrh "s podvozkem o šesti kolech většího průměru a odlišným způsobem zavěšení" (zvýraznění moje - tomu ale říkám vyjadřovací lehkost odborníka), ovšem autor je toho mínění, že "i tento návrh zůstal na papíře" - což poněkud kontrastuje s tím, že Spielberger otiskuje fotografii z doby když byl právě tento podvozek, s odpružením torzními tyčemi, používán k pokusům s Pz IV jako mostním tankem (spolu s jinými). Mám tedy první vydání té Pejčochovy OT1 - možná to v dalších nějak upravili/opravili - ale mám pocit, že k tomuto dílku psát "Errata a correginda" by byla větší výzva než celé spisování původní publikace. "rád bych viděl kolik si myslí že kusů Panzer IV, mimo jednoho, možná i několika, prototypů, mělo odpružení torzními tyčemi" |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Obrněná technika
- > Konstrukce tanků