Fort Drum - nepotopitelná bitevní loď v Manilském zálivu. 1. část

Autor: Martin Vlach | Datum: 16. 1. 2012

Neznalému čtenáři jistě titulek připadá zvláštní, kombinace pevnosti a bitevní lodi?! Ovšem po přečtení mi jistě dáte za pravdu, že zde je spojení těchto výrazů na místě. Chci zde podrobněji rozebrat technickou i historickou stránku Fort Drum,1) jedné z nejzajímavějších a největších pevností nejen Pacifiku, ale určitě i světa, v našich končinách bohužel téměř neznámé. Jistě zde nemohu obsáhnout celou historii a problematiku, stejně jako nemohu část údajů spolehlivě ověřit, jelikož mými prameny byla pouze dostupná literatura a internet, nikoliv archivní prameny, proto prosím laskavého čtenáře o shovívavost s případnými chybami. Jakékoliv připomínky a doplnění rád dodatečně zapracuji.

Letecký snímek Fort Drum z doby před druhou světovou válkou. Blíže nedatováno. Použito s laskavým svolením ze sbírky rodiny B. E. Kinga prostřednictvím Richarda Johnsena z webu www.concretebattleship.org./ Photo is provided courtesy family of Colonel Ben E. King.
Jelikož je článek velmi obsáhlý, je rozdělen na dvě části. V této první části se, mimo obecného úvodu, zabývám vývojem projektu, stavbou, vybavením a výzbrojí Drumu. Zde je seznam kapitol první části článku:

Filipíny a Manilský záliv

Souostroví Filipín se nachází v Tichém oceánu zhruba 1 000 km jihovýchodně od břehů Asie. Filipíny jsou omývány čtyřmi moři, z východu Filipínským, ze západu Jihočínským, z jihozápadu Suluským a z jihu Celebeským. Ostrovy jsou sopečného původu, tři čtvrtiny povrchu zaujímají vysočiny. Nížiny se nacházejí pouze při pobřežích nebo v říčních údolích.

Samotný Manilský záliv se nachází na západě největšího ostrova Filipín, na Luzonu. Na jeho východním pobřeží leží město Manila s přístavem. V nejširším místě má záliv cca 30 mil (48 kilometrů),2) u vjezdu je široký cca 12 mil (19 km), ohraničený ze severu poloostrovem Baatan (s nejvyšším bodem horou Mariveles - 4 554 stop) a z jihu provincií Cavite (s horou Pico de Loro s 2 230 stopami) s nejzaším bodem mysem Calumpan. V této úžině se nachází několik ostrovů sopečného původu. Nejseverněji, cca 3 km od Bataanu, leží největší z ostrovů - Corregidor (plocha 1 735 akrů, nejvyšší bod 628 stop). Na jeho západním výběžku navazuje malý ostrov Caballo (75 akrů, 381 stop). Blíže k Cavite se nachází malý ostrůvek El Fraile (1 akr, původní výška zhruba 40 stop) a těsně u pobřeží pak Carabao (45 akrů, 180 stop).

Manilská zátoka s opevněným průlivem a na sever od ní poloostrov Bataan.
V detailu i samotný Fort Drum (detailní satelitní fotky byly doplněny až roku 2011).

Trocha historie

Filipíny byly objeveny roku 1521 flotilou Ferdinanda Magellana (portugalsky Fernão de Magalhães), Portugalce ve španělských službách, a v roce 1542 se staly španělskou kolonií. Španělé započali opevňovat zdejší zátoku jako zabezpečení výhodné základny. O mnoho let později, před vypuknutím španělsko americké války bylo na šesti různých místech okolo a ve vjezdu do zátoky umístěno celkem 26 těžkých děl. Ale pouze 8 z nich bylo moderních, s nabíjením zezadu - 4 na ostrově Corregidor, 2 na ostrově El Fraile a 2 na severním pobřeží průlivu u Punta Lassi.
26. dubna 1898 vyhlásily spojené státy válku Španělsku a krátce na to připlula k Filipínám z Hongkongu americká Asijská eskadra pod velením komodora George W. Deweyho. Ten měl za úkol najít a zničit španělské loďstvo a zajistit Filipíny jako základnu pro další operace. Okolo půlnoci 30. dubna proplula americká flotila pod rouškou tmy do zálivu mezi Corregidorem a El Fraile. Španělské baterie na ostrovech zjistily nepřítele až již byl mimo palebné sektory pobřežních baterií a nemohly jej tak ohrozit. Americká flotila poté vyčkala úsvitu a 1. května v 5:10 zazněly první výstřely proti španělské flotile u poloostrova Cavite. Španělé zaostávali za Američany ve všech ohledech, a tak již ve 12:40 bylo dobojováno, španělská flotila byla zničena a Dewey získal klíč k ovládnutí Filipín.
Válka byla ukončena po šesti měsících (příměří podepsaly obě strany 12. srpna ve Washingtonu) a následná mírová smlouva podepsaná 10. prosince 1898 v Paříži přiřkla Filipíny Spojeným státům s platností od 11. května 1899.

Opevňování Manilského zálivu americkou armádou

Američané považovali Manilu a Manilský záliv za důležitý přístav a strategický bod ke kontrole námořních cest v dané oblasti. Proto neprodleně po získání Filipín přistoupili k úpravě starých španělských opevnění i budování nových. 11. května 1902 americká vláda vyhlásila Manilskou zátoku vojenskou základnou.

Nová americká opevnění byla budována na základě tzv. Endicottova programu, celoamerické obranné politiky stanovené roku 1886 ministrem války Williamem C. Endicottem. Nová koncepce dle tohoto programu stavěla obranu na dalekonosných pobřežních dělech velké ráže a pobřežních moždířích, které využívaly paleb horní skupinou úhlů pro proražení slaběji pancéřovaných palub válečných lodí. Děla byla rozmístěna po velké ploše v samostatných betonových postaveních s odolnými sklady munice a veškerým potřebným zařízením. Z moře byla chráněna betonovými předprsněmi a proti pozorování kryta zemními náspy, ale z týlu byly baterie otevřené. Moždířové baterie byly tvořeny 4 až 16 hlavněmi na jednom místě umístěnými pod úrovní terénu v betonových postaveních. Často byla baterie uprostřed rozdělena na poloviny betonovým muničním skladem (tzv. dutou traverzou). Dalším důležitým článkem obrany byla dálkově ovládaná minová pole.
V roce 1905 byla nově vytvořená komise pod vedením ministra války (a pozdějšího prezidenta) Williama Howarda Tafta pověřena vylepšením starých fortifikací. Hlavním požadavkem bylo zlepšení optických zaměřovacích systémů a zavedení elektrických zařízení - světlometů, vnitřního a vnějšího osvětlení, telefonního spojení a elektrických zařízení pro manipulaci s municí. Komise dále požadovala zabezpečit nově získaná zámořská území a opevnit tamější vojenské základny - Kubu, Filipíny, Guam a Havaj.

Budování první nové baterie na Filipínách bylo započato v září 1904 na Corregidoru. Nastává tím období největšího rozmachu stavebních prací, které trvá až do roku 1919. V tomto období byly ostrovy průlivu silně opevněny včetně veškerého zázemí a infrastruktury. Jelikož není mým záměrem podrobný popis všech opevnění, omezím se pouze na souhrn počtu dělostřelecké výzbroje opevněných ostrovů před druhou světovou válkou (bez započtení protiletadlových baterií, ty byly totiž často měněny).
  • Ostrov Corregidor (Fort Mills): 56 hlavní těžkého dělostřelectva
  • Ostrov Caballo (Fort Huges): 13 hlavní
  • Ostrov El Fraile (Fort Drum): 8 hlavní
  • Ostrov Carabao (Fort Frank): 17 hlavní

KLIKNĚTE PRO PLNOU VELIKOST. Vlevo je mapa celého průlivu s opevněnými ostrovy, vpravo mapa samotné Manilské zátoky. Sbírka Ben Ewing King. The following photos are provided courtesy of the family of Ben Ewing King.
Mezi ostrovy byla položena dálkově ovládaná minová pole střežená dělostřelectvem střední ráže. Takto byl třeba úplně přehrazen severní průliv mezi ostrovem Corregidor a poloostrovem Bataan. Uprostřed průlivu, mezi ostrovy Coregidor a El Fraile, ale vzhledem k velké hloubce a rychlosti proudění nebyla pole po celé šířce.

Veškeré opevnění bylo budováno proti útoku z moře, dělostřelecká postavení byla často otevřena směrem do týla a dělostřelectvo bylo vybaveno především protipancéřovými granáty se zpožděnou iniciací. Proti případnému útoku přes poloostrovy Baatan a Cavite se měly postavit mobilní jednotky polní armády a teprve ty si měly zbudovat polní opevnění, nikdo však tehdy nečekal tak rychlý postup, jakým Japonci překvapili v roce 1941.

Geneze projektu Fort Drum

Skalnatý ostrůvek o rozloze necelého akru (cca 4 000 m2, zhruba 350 × 150 stop) uprostřed jižního průlivu byl opevněn již Španěly. Jak již bylo výše zmíněno, byla na něm umístěna dvoudělová baterie. Američané využili zprvu ostrova jako řídící stanice minových polí v průlivu. Byla na něm vybudována pozorovatelna a ve skále vytesána kasemata.


Ostrůvek El Fraile od jihovýchodu ve své původní podobě před odstřelem skal. Zdroj Wiki Commons.
Se započetím opevňovacích prací se zjistilo, že k vykrytí osm mil široké mezery mezi ostrovy Caballo a Carabao bude nutno vybudovat další opevnění, které by uzavřelo mezeru mezi nimi a krylo je i mezilehlá minová pole palbou svých zbraní.3) K tomu se přímo naskýtal ostrov El Fraile umístěný mezi nimi, blíže k ostrovu Carabao. Jenže ten jak svou plochou, tak i tvarem skal neposkytoval dostatek místa k vybudování opevnění včetně dělostřelecké výzbroje. Zpočátku se tak uvažovalo o vybudování nového umělého ostrova s pevností anglického pobřežního typu,4) ale tato metoda ještě nebyla Američany nikdo použita a zvláště silné proudy a hloubka v průlivu by značně komplikovaly stavbu ostrova.

V roce 1908 ženijní důstojník nadporučík (1st Lieutenant) John J. Kingman5) předkládá nadřízeným svůj návrh na stavbu opevněného bodu na ostrově El Fraile, který, jak ve zprávě uvádí, je „značně levnější a ne méně účinný“.6)

Jeho návrh počítal s odstřelem skal ostrova El Fraile až do výše 8 stop nad dolní hladinu moře a na vzniklé ploše zamýšlel vybudovat betonovou pevnost. Výzbroj plánoval umístit ve dvou odlévaných pancéřových věžích kupolovitého tvaru, v každé po dvou 12palcových (30,48 cm) dělech na běžných námořních lafetách. Sílu stěny věže předpokládal až 21 palců (53,34 cm). Věže měly být usazeny na protějších koncích betonové pevnosti ve směru zhruba západ-východ, což pevnosti při odměru každé věže 270° umožňovalo plně kruhový obstřel a tedy i krytí průlivu do všech směrů. Nevýhodou řešení bylo, že ve směru na volné moře, odkud byl nepřítel předpokládán, mohla přímo působit pouze jedna věž. Mezi věžemi předpokládal Kingman pozorovací stanoviště (v textu uváděno v jednotném čísle, na plánu jich je ale naznačeno pět v řadě). Samotná pevnost měla být zhruba oválného tvaru, se dvěma patry vnitřních prostor. Ve vyšším patře byly plánovány ubikace osádky, celkem 120 mužů, ubikace důstojníků, kanceláře, počtářské místnosti, kuchyně, jídelna a další místnosti pro osádku. Patrem také procházely šachty dělostřeleckých věží, šachta strojovny a samostatný muniční výtah, kterým by byla doplňována munice do skladišť. Skladiště munice a prachových náplní byly umístěny do spodního patra společně se strojovnou, nádržemi na vodu a pohonné hmoty a skladišti dělostřeleckého materiálu. Každé dělo mělo disponovat zásobou 200 ran. Tento prvotní návrh se přesto ještě značně lišil od realizované varianty.

Přestože byl předložený návrh podoby pevnosti odmítnut, idea odstřelu skal a vybudování pevnosti byla přijata kladně. 27. února 1909 ministerstvo války předložilo zprávu s novým návrhem podoby. 12palcová děla byla nahrazena 14palcovými, která měla být umístěna ve věžích zkonstruovaných zbrojním oddělením speciálně pro tento fort. Přibyly nově dvě kasematy pro 6palcová děla umístěné minimálně 15 stop nad hladinou. Aby se ušetřilo místo a oběma středním dělům na stejné straně bylo umožněno většího odměru, byly obě baterie navrženy jako patrové. Měly být instalovány též čtyři nezávislá dálkoměrná zařízení Barr and Stoud.

Velitelství pobřežního dělostřelectva předložilo ke zprávě několik připomínek, které byly následně zapracovány do finální podoby projektu. Tyto připomínky se týkaly zejména umístění věží - navrženo bylo jejich stupňovité umístění v západní části stavby tak, aby mohly směrem na otevřené moře, proti předpokládanému útočníkovi, pálit obě dvě. Umístění věží současně zlepšilo možnosti pozorování z celkem čtyř pozorovacích stanovišť. Pozorovatelny byly rozmístěny následovně: jedna s pozorováním do všech stran a tři s pozorováním jižní a severní části průlivu. Pod každým stanovištěm měla být umístěna jedna počtářská místnost. Později byly řídící místnosti zredukovány na dvě. Byly plánovány dva světlomety nad pozorovatelnami i oběma věžemi.
Nový tvar pevnosti již nebyl proti Kingmanovu návrhu zaoblený, ale přímých hran, stále s protažením ve směru východ-západ. Ten lépe kopíroval tvar původního ostrova, protože nebylo žádoucí rozširovat pevnost za hranici ostrova při spodní hladině moře, bylo by to nákladnější a časově zdlouhavé na výstavbu.
Dalším bodem připomínek velitelství pobřežního dělostřelectva bylo zesílení odolnosti. Tloušťka bočních zdí tak měla nyní dosahovat 25 stop (cca 7,5 metru) a strop 10 stop (cca 3 metry) železobetonu. Takto silné boční stěny měly odolat přímým zásahům 12palcových děl.
Úřad předpokládal, že 300 mužů a 20 důstojníků válečné osádky bude dostatečný počet k obsluze všech zařízení a zbraní. Pro ubytování takového počtu osob bylo počítáno s plochou místností 30 500 čtverečných stop, 4 000 čtverečných stop pro zásoby vody a pohonných hmot a 17 500 čtv. stop dalších prostor. Výška místností byla specifikována na 12 stop v kasárenských prostorách a horním patře a 8 stop ve středním a spodním patře.
Dělová paluba byla ve výši 45 stop a 6 palců nad průměrnou horní hladinou moře. Dělostřelecké věže na ní byly umístěny kolmo na předpokládaný postup nepřátelské flotily. Horní věž byla již zmíněných 45 stop a 6 palců nad dolní hladinou moře (a 41 stop nad horní hladinou moře), spodní věž pak 38 stop a 6 palců.

Koncept fortu byl na svou dobu unikátní. Jednak byl vyzbrojen jedinými dvěma pancéřovými otočnými věžemi v celém americkém opevnění, jednak byl dokonale chráněn jak před námořním ostřelováním, tak i před bombardováním ze vzduchu.

Výstavba

V dubnu 1909 započala stavba Drumu. Prvním úkolem bylo skály ostrova postupně odstřelovat a rozebírat až na úroveň mořské hladiny, následně se začaly budovat základy a stěny fortu. V druhé polovině roku 1910 se plány změnily tak, že půdorys nyní přesahoval obrysy ostrova El Fraile při dolní hladině moře. To mělo za následek větší potřebu podvodního betonu.
Nejprve byly na místech, kde měly stát zdi mimo obrys ostrova, vystavěny konstrukce dřevěného bednění vyplněného kameny. Celkem muselo být postaveno 750 stop vlnolamů do hloubky 18 až 25 stop v ceně 110 000 dolarů. Cena betonu, včetně armatur a bednění, byla odhadována na 100 dolarů za yard, celkem 240 000 dolarů.
V prostoru budoucí strojovny byly základy hloubeny až do hloubky 34 stop 3 palce pod horní hladinu moře, toto byl nejnižší bod konstrukce fortu. Ostatní prostory nevyžadovaly zahloubení takového rozsahu.

Následně byly betonovány obvodové stěny, šachty věží hlavního dělostřelectva a uvnitř postavena ocelová konstrukce, která pak měla nést jednotlivá podlaží. Veškeré stavební zařízení by nebylo na tak malém ostrůvku mimo plochu budované pevnosti kam umístit, proto kanceláře, ubytovny pro dělníky, jeřáby, sklady, ale i např. mísírna betonu byly vystavěny ze dřeva nejprve na trámových konstrukcích, později na stropě fortu. Celá masa pevnosti nebyla betonována současně, ale po částech (obvodové stěny, strop, prostory kasemat středního dělostřelectva,...). To sice mohlo snížit odolnost vznikem stavebních spár, ale na druhou stranu nebylo technicky možné zpracovat v krátkém čase tak velké množství betonové směsi a hlavně by vznikaly problémy při zrání betonu.7) Postup výstavby těchto částí bohužel není možné přesně dle fotek určit.  


Výstavba Drumu v pokročilé fázi. Nedatováno. Použito s laskavým svolením ze sbírky Boba Zinca prostřednictvím Richarda Johnsena z webu www.concretebattleship.org. / Photo is provided courtesy Bob Zinc.
Ve výroční zprávě ministerstva obrany pro rok 1913 brigádní generál (Brigadier-General) E. M. Weaver, náčelník pobřežního dělostřelectva, uvádí k Fort Drum následující: „Věříme, že poslední překážka úspěchu projektu opevnění ostrova El Fraile (Fort Drum) byla vyřešena posledními konstrukčními plány“.8) Není již ale uvedeno, o jaké problémy se jednalo, tedy ani zda se prováděly další konstrukční změny.

Během stavby byly ze Spojených států dodávány celky vnitřního vybavení a výzbroje a instalovány do rozestavěného fortu, po jeho dokončení by totiž velké komponenty neprošly chodbami.

Stavební práce byly oficiálně ukončeny k 17. červnu 19189) a fort byl předán do aktivní služby. Obdržel jméno Fort Drum po brigádním generálovi (Brigadier-General) Richardu C. Drumovi, ale díky charakteristickému tvaru pevnosti se ujalo pojmenování „betonová bitevní loď“ (v anglickém originále Concrete Battleship). Stejně jako dávání jmen jednotlivým pevnostním stavbám se vžilo u americké armády dávat i jednotlivým bateriím jména dle zasloužilých osobností americké armády, jména jednotlivých baterií jsou popsána v kapitole výzbroje.

Náklady na vybudování jsou uvedeny rozdílně. Zatímco Martin Egger uvádí cenu kompletního fortu 3,8 milionu tehdejších dolarů, Francis J. Allen uvádí pouze pro stavební práce značně konkrétní částku 2 391 694 dolarů a 67 centů. Rozdíl tedy pravděpodobně tvoří vnitřní vybavení a zbraně.

Dokončený Drum v předválečném období. 1937. Použito s laskavým svolením ze sbírky Col. Shawna Welshe prostřednictvím Richarda Johnsena z webu www.concretebattleship.org./ Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.

Popis pevnosti a vybavení

Rozměry stavby byly skutečně obrovské: 350 × 144 × 40 stop, tedy přibližně 107 × 44 × 12 metrů, a svým tvarem se podobala skutečné válečné lodi. Orientována byla jakoby vyplouvala ven ze zálivu do Čínského moře, téměř přesně ve směru od východu k západu (azimut 84°). Betonové „pancéřování“ bylo impozantní: 20 stop silný strop (cca 6 metrů) a 25-36 stop silné boční zdi (cca 7,5-11 metrů). V prostoru bočních kasemat, kde byla síla betonového nakrytí nižší, byly osazeny 3 až 4 palce silné ocelové desky, které vyrovnávaly odolnost na stejnou úroveň jako ostatní části stropní desky. V tehdejší době neexistovala zbraň, která by dokázala takovou masu prorazit!

Interiér fortu byl rozdělen na tři patra. Ta nebyla kvůli snížení přední části stropu s dělostřeleckou věží všude na stejné úrovni, zvláště mezi oběma věžemi byly stropy nižší a nejnižší místnost s nádržemi byla dokonce pod střední úrovní mořské hladiny.

Podélný řez fortem. KLIKNĚTE PRO PLNOU VELIKOST. Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.
Výškové členění stavby od tzv. střední hladiny vody (viz podélný řez):
  • místnost nádrží: -6 stop 9 palců
  • sklady munice: 2 stopy 3 palce
  • strojovna: -2 stopy
  • jídelna: 7 stop 3 palce
  • kasárna (úroveň mezi věžemi - snížená): 11 stop 9 palců
  • kasárna (ve střední části): 16 stop 9 palců
  • osa děl baterie Marshall: 38,305 stop
  • osa děl baterie Wilson: 45,505 stop
  • dolní světlomety: 103,235 stopy
  • horní světlomety: 118,125 stop (přičemž nejvyšší bod se nacházel ve výšce 122,125 stop)
Spodní patro
Ve spodním patře zabíraly velkou plochu mohutné betonové základy pro věže. Toto podlaží obsahovalo (postupně odpředu, tedy od konce základu pro čelní věž) prostory nádrží na PHM, maziva a vodu, za druhou věží následovaly po pravé straně strojní (zámečnická) dílna a prádelna, uprostřed prostory řízení palby hlavního dělostřelectva. Tyto kanceláře delostřelectva byly vybaveny planšetem souřadnicového zakreslovače o rozsahu odměru 110° s elektrickým přenašečem dat Barr and Stoud. Nejvíce prostoru dolního patra, v levé a zadní části, zabíraly prostory strojovny (ta v zadní části procházela i středním patrem). Po stranách strojovny byly ještě dvě menší místnosti s náhradními díly výzbroje a strojního vybavení.
Pro úplnou soběstačnost posádky byla ve spodním patře zřízena i prádelna. Vybavena byla 21 bubnovými pračkami a ždímačkou.

Ve strojovně bylo sedm dieselagregátů o výkonu každého 225 koní, celkem 1 057 kW, které dodávaly elektrický proud pro téměř všechna pevnostní zařízení. Motory pocházely od General Electrics Co., Schenectady, New York. Ve strojovně byly dva pomocné dieselové motory o výkonu 50 k od stejného výrobce. Také zde byla umístěna rozvodná deska, skládající se ze dvou panelů pro ovládání dvou generátorových souprav, každá o výkonu 25 kW dodaná od Walker Electric Co. Motory měly velkou spotřebu pohonných hmot, proto byly používány pouze v případě potřeby.

K výrobě pitné vody z mořské sloužil jeden reverzační destilační přístroj Lillie s osminásobnou destilací o denním výkonu 18 tisíc litrů vody10) od firmy Sugar Apparatus Manufacturing Co., Wilmington, Delaware. Bojlery pro destilaci vyrobila firma Ames Iron Works ve městě Oswego, New York. Celé destilační zařízení dorazilo na místo v květnu 1915. Destilační souprava byla určena pouze pro případ boje, jinak byla voda dovážena loďmi a přečerpávána do nádrží. Objem vodních nádrží ve spodním patře ale nebyl dostatečný, byly proto na povrchu zbudovány dvě mírové nádrže ze dřeva (blíže k nim v textu dále).11)

Voda užitková i pitná byly rozváděny soustavou potrubí, voda pro požární systémy byla hnána 2,5palcovou dvoustupňovou odstředivou pumpou a pitná voda dvěma jeden a půl palcovými pumpami. Slanou vodu k destilačnímu zařízení dodávaly dvě třípalcová čerpadla. Čerpání odpadní vody zajišťovaly dvě odstředivé pumpy o výkonu 7 500 galonů za hodinu umístěné na východním konci fortu za strojovnou.12) Všechna čerpadla byla poháněna elektromotoricky. Z dalšího strojního vybavení jmenujme čtyři vzduchové kompresory. Tři byly typu Ingersol-Rand, zbývající třístupňový kompresor byl vyroben společností Norwalk Iron Works, South Norwalk, stát Connecticut.

Systém umělé ventilace ve fortu sestával ze dvou 45palcových ventilátorů o výkonu 2 200 krychlových stop za minutu (69,5 m3/min) dodaných firmou New York Blower, 18 menších odtahových ventilátorů (exhaustory) a devíti palubních ventilátorů. Velké větráky byly instalovány v galerii ve východní části fortu za strojovnou, nasávaly čerstvý vzduch z vnějšku a soustavou ventilačního potrubí ho vháněly do všech částí fortu s přetlakem devět liber na čtvereční stopu (43,9 mm vodního sloupce). Systém ale nebyl vybaven protiplynovými filtry vzhledem ke svému umístění, kde bylo použítí bojových plynů vyloučeno.

Půdorys spodního patra. KLIKNĚTE PRO PLNOU VELIKOST. Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.

Detailnější plány části strojovny ve spodním patře. KLIKNĚTE PRO PLNOU VELIKOST. Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.
Střední patro
Ve středním patře byly umístěny sklady granátů a prachových náplní pro hlavní dělostřelectvo. Prachové hnací náplně byly umístěny celkem ve třech místnostech, v čele před první věží bylo uloženo 522 beden, v dalších dvou podlouhlých místnostech mezi oběma věžemi bylo uloženo po 627 bednách, celkem tedy 1 776 náplní. To by při palbě s plnou složí pro dosažení maximální vzdálenosti stačilo pro 444 výstřelů. Právě tento počet dělostřeleckých granátů byl uložen v dalších dvou dlouhých místnostech po stranách skladů prachu, vždy ve dvou řadách bylo uloženo v každé 222 ran. Ve skladech granátů a v dolních patrech věží byla usazena u stropu visutá drážka pro manipulaci s těžkými granáty. Ve skladech prachu pak bylo celkem 6 výtahů. Dále obsahovalo střední patro v centru jídelnu a již zmíněný zvýšený prostor strojovny (horní patro strojovny), po obou stranách přední části pak sklady, vpravo kuchyni a důstojnickou jídelnu, vlevo kanceláře řízení palby středního dělostřelectva, místnosti pro lednice a minové komory pro uložení destrukčních náloží.

Chladící zařízení pro lednici bylo umístěno ve spodním patře ve strojovně, ale samotné chladící a mrazící boxy byly v patře středním na levé straně. Nacházely se zde tři chladící místnosti: jedna místnost na zeleninu, sklad masa a jedna mrazící místnost. Zásobník na led měl kapacitu deseti 50librových plechovek. Kompresory a pumpy chladícího okruhu byly dodány firmou General Electric motors. Všechny ostatní součásti chladícího zařízení byly vyrobeny firmou Clothel, New York. Sestávaly ze dvou chladících souprav Clothel No. 7 o objemu tři tuny etyl chloridu.

Zařízení kuchyně sestávalo ze tří sporáků vytápěných naftou dodaných společností John G. Ile Co., San Francisco a dvou pečících trub, lodní typ No. 1 od Simple Electric Co.

Půdorys středního patra. KLIKNĚTE PRO PLNOU VELIKOST. Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.

Podrobný plán muničního skladiště hlavního dělostřelectva. KLIKNĚTE PRO PLNOU VELIKOST. Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.
Horní patro
Na hlavní palubě, tedy horním patře, se po celé délce uprostřed nacházely ubikace mužstva. V přední části vlevo byla nemocnice včetně operačního sálu, vpravo sociální zařízení. Střední část měla po obou stranách sklady prachu a za nimi sklady granátů pro děla střední ráže, od nich byly ve stěně průchody do spodního patra kasemat středního dělostřelectva. Že toto řešení není nejšťastnější, ukázal pozdější průběh bojů roku 1942 a jen díky obětavosti mužstva nedošlo k vážnějšímu ohrožení celého horního patra (k tomu blíže ve druhé části článku). Vzadu byly důstojnické ubytovny a kanceláře, mezi nimi pak procházela chodba k východu z fortu. Ubikace mužstva nebyly nijak permanentně odděleny a byly tvořenou jedinou velkou místností, prostor mohl být různě dělen přenosnými zástěnami dle aktuální potřeby.

Horní patro bylo nazýváno „Typhoon Deck“. Vstup do nitra stavby na zádi byl proti přímému ostřelování kryt kolmou stěnou o síle cca 20 stop. Tato stěna údajně v původních plánech nebyla a byla dobetonována až dodatečně.

Půdorys horního patra. KLIKNĚTE PRO PLNOU VELIKOST. Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.
Povrch fortu
V přední polovině „lodi“ byly usazeny dvě mohutné pancéřové věže s hlavní dělostřeleckou výzbrojí. Umístěny byly stupňovitě nad sebou, horní věž byla usazena o 7,2 stopy (2,2 metru) výše než dolní. I svými pancéřovými věžemi byla tato pevnost výjimečná, v žádném jiném opevnění nejenom v Manilském zálivu, ale i v celém americkém opevnění té doby, se nenacházela věž s tak mohutnou výzbrojí a zvláště pancéřováním. Střední dělostřelectvo nesly dvě pancéřové kasematy, po jedné na každé straně fortu. K popisu výzbroje se dostanu podrobněji níže.

V zadní části horní paluby byla umístěna ocelová věž pro řízení palby konstrukčním provedením odpovídající mřížovým stěžňům tehdejších amerických dreadnoughtů. Vyrobila ji společnost Ellicot Machine. Její přesnou výšku je těžké zjistit, prameny se rozcházejí.13) Věž měla celkem čtyři ochozy, na dvou nejvyšších byly umístěny tři světlomety o průměru 8 stop, všechny od výrobce General Electric, a na dolních dvou ochozech pak tři 15stopé koincindenční (stereoskopické) dálkoměry. Elektrickou energii světlometům dodávala strojovna uvnitř fortu. Na věži se ještě nacházely odměrové přístroje, antény radiostanice a kladky pro vlajkovou signalizaci. Konstrukce věže omezovala jinak plně kruhový odměr horní dělostřelecké věže Wilson. Za věží byl ukotven ocelový pětitunový jeřáb s dosahem cca 50 stop (výška kolmého stožáru 40 stop, rameno o délce 60 stop) pro vykládku nákladů ze zásobovacích lodí, jeho umístění bylo alternativně na levé i pravé straně. Pohon jeřábu zajišťoval motor od firmy General Eletric o výkonu 50 koní. Jeřáb byl vyroben v St. Paul v Minnesotě firmou American Hoist and Derrick Co.

V době míru byly na stropě postaveny dvě budovy provizorních dřevěných kasáren. První barák kasáren stál na levé zadní straně, zhruba v prostoru od baterie středního dělostřelectva po přístav, a měl dvě patra. Za ním se ještě nacházela velká nádrž na vodu (s průměrem 12 stop a výškou okolo 14 stop) postavená ze dřeva a opásaná ocelovými obručemi, taktéž pouze mírová.14) Umístění druhé mírové nádrže není z plánů ani fotek jasně patrné. Druhý objekt, důstojnická ubikace (nalezl jsem i tvrzení, že se jednalo o budovu s radiostanicí), byl pouze jednopatrový a byl postaven kolmo na podélnou osu „trupu“ před řídící věž. Ve střední části stropu byly po stranách umístěny komíny ventilace.
Jako ochrana proti tropickému slunci byly na palubě umístěny plachtoviny. 12 stop široká plátěná střecha obtáčela celou budovu mírových kasáren. Dva stany, 28 krát 68 stop (8,5 na 20,5 metrů) veliké, byly vztyčeny po obou stranách věže číslo 1.

Rozmístění výzbroje a budov na povrchu Drumu. Stav z 11. dubna 1935. KLIKNĚTE PRO PLNOU VELIKOST. Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.
Na počátku roku 1911 byla do fortu instalována radiostanice, pravděpodobně umístěná v horním patře. Původní radiostanicí byla souprava SCR-99, později nahrazená typem SCR-136. Radiostanice ale měly pouze omezený dosah daný svým nízkým výkonem. V roce 1914 byla proto zrušena a spojení zajišťovaly nově  položené podmořské kabely propojující všechny opevněné ostrovy.
Pro optickou signalizaci sloužily signální lampy. Aby se zabránilo sledování světelné komunikace nepřítelem, byly lampy umísťovány k závěrům šestipalcových děl, hlaveň se natočila do požadovaného směru, a tak nebyly světelné signály viditelné pro nikoho jiného než patřičnou přijímací stanici.

Přístav pro zásobovací lodi se nacházel po levé straně, je zobrazen na výše uvedených plánech.

Hlavní výzbroj - 14palcová děla M1909

Hlavní výzbroj byla umístěna po páru ve dvou plně otočných pancéřových věžích M1909 a tvořily ji 14palcové kanony M1909. Věže byly podobné konstrukce jako klasické lodní věže, ovšem zde se nemuselo dbát na hmotnost věže tak jako na lodích. Byly tedy mnohem masívnější konstrukcí i pancéřováním: čelo věže tvořil pancíř o síle 18 palců (457,2 mm), boky a zadní stěna byly 14 palců silné (355,6 mm) a strop byl tlustý 6 palců (152,4 mm).15) Tomu také odpovídala hmotnost: 1 296 tun! 
Spodní část pohyblivé části věže, skrytá v předpancíři, vážila 83 tun, byla osazována samostatně a věž montována teprve na ni.

Dělostřelecké věže byly uvnitř svisle rozděleny na 5 samostatných oddílů (shora):
  • dělostřelecká místnost s děly

    Pohled na zadní část 14palcového děla s ovládacími prvky v interiéru věže. 1933. Sbírky Col. Shawna Welshe z webu www.concretebattleship.org.
  • horní manipulační místnost
  • elektrické zařízení
  • dolní manipulační místnost
  • základna věže
Vnitřní prostor střelecké místnosti byl rozdělen podélně pancéřovou deskou. Každé dělo tak bylo samostatnou jednotkou a v případě vyřazení jednoho mohlo druhé pokračovat v boji. V zadní části věže byl hermeticky oddělený prostor velitele věže.
Střelecká místnost obsahovala dělo, brzdové mechanismy a vratník, soustrojí udílení náměru, nabíjecí mechanismus, zaměřovače a další. Pro přímé pozorování byly na každé věži osazeny tři periskopy - po jednom periskopu pro každé dělo (na vnější straně od děla), třetí periskop sloužil přímo veliteli věže. Periskopy procházely pancéřovým stropem, vyčnívaly asi 8 palců nad horní hranu pancíře. Vyčnívající část ale kryl jen tenký pancéřový plech (okolo 0,75 palce, 19 mm), který samozřejmě za bojů periskopy neochránil.

Horní manipulační místnost byla podélně rozdělena stejně jako střelecké místnosti. Tento prostor fungoval jako vzduchový uzávěr mezi věží a ostatními prostory fortu (dolní manipulační místností), bylo to zvláště z důvodu nutnosti výkonnější ventilace přímo v bojovém prostoru oproti ostatním vnitřním prostorám a také proto, aby při zásahu věže a případném požáru nebo výbuchu nedošlo k prošlehnutí plamene do skladů munice. Munice dopravovaná ze skladiště přes dolní manipulační místnost zde byla přeložena do horního výtahu přímo k dělu. Zde byly též umístěny pohony a soustrojí pro dolní i horní muniční výtahy, pohony pro pohyb věže a děla (děla byla na sobě v elevaci nezávislá) a pomocné ovládání odměru věže.

V prostoru elektrického zařízení věže měly své místo kontrolní panely a ovládací prvky muničních výtahů, bylo zde také primární ovládání odměru věže i náměru děl, nabíjecích zařízení, odpalu děl, větrání prostoru věže, osvětlení a přenašeče dat (povelové přístroje). Samotné ventilační zařízení věže bylo umístěno právě zde a dokázalo ve věži vytvořit tlak vzduchu 11 liber na čtvreční stopu (53,7 mm vodního sloupce). Elektřinu pro elektrické odpalování děl vyráběly zde umístěné generátory.

Dolní manipulační místnost se nacházela v úrovni muničních skladů a obsahovala zařízení pro manipulaci a nakládání munice do výtahů k dělům.

Věže byly usazeny na betonové kruhové šachty, na které byl ještě osazen kruhový, mírně kónický předpancíř věže. Samotná věž spočívala na válečkových ložiscích na kruhové dráze. Otáčení věže a všechny další operace byly prováděny elektricky (zvedání děl, nabíjení, muniční výtahy apod.), v případě nouze bylo možno otáčet věž ručně, ale vzhledem k váze byla rychlost otočení neuvěřitelných šest (!) hodin pro otočení o 180°. Výrobou věží byla pověřena ocelárna v Newport News ve Virginii (Newport News Ship and Dry Dock Company). Věže byly vyrobeny ve dvou kusech pouze pro tento fort.16) Na Filipíny dorazily obě věže 28. května 1916. Horní věž, pojmenovaná Wilson (John M. Wilson), měla plně kruhový odměr, pouze s omezením daným řídící věží na zadní části stavby. Vyrobena byla pod číslem 1 a nesla děla výrobních čísel 3 a 4. Dolní věž, Marshall (William L. Marshall), byla osazena na o 7 stop snížené přední části stropu a měla kvůli svému umístění odměr pouze 230°. Věž nesla číslo 2 a děla čísel 1 a 2.17) Náměr děl ve věži byl 0° až +15°.
14palcová děla byla taktéž zkonstruována speciálně pro tento fort. Vyrobena byla ve zbrojním podniku Watervliet Arsenal ve státě New York mezi lety 1911-12. Před odesláním na místo určení byly věže zkušebně sestaveny v armádním testovacím středisku v Sandy Hook, New Jersey. Věže včetně předpancíře zde byly osazeny pouze na betonové základy a vyjma jiných zkoušek došlo i k prvním zkušebním výstřelům. Na Filipíny děla dorazila postupně od 10. června 1916 do 5. května 1917.

Zkušebně sestavená dělová věž v testovacím středisku Sandy Hook. Zdroj Wiki Commons. 

Pohled z ochozu věže na hlavní zbraně pevnosti, u předních děl si právě skupinka vojáků pořizuje fotografie na památku. 1932. Použito s laskavým svolením ze sbírky Jacka Miesse, který na Drumu sloužil v roce 1932, prostřednictvím Richarda Johnsena z webu www.concretebattleship.org./ Photo is provided courtesy Jack Miesse.
Munice:
Pro děla byla určena primárně protipancéřová munice M1909. Jedna střela obsahovala 88,31 libry (40,06 kg) výbušné náplně (pikrát amonný, americké pojmenování Explosive D), celková hmotnost granátu byla 1 666 liber (755,68 kg) při délce 62,72 palce (159,31 cm). Maximální výmetnou náplň tvořilo 435 liber (197,31 kg) prachu rozdělené do čtyř sáčků, dostřel se tak dal regulovat i počtem náplní. Maximální úsťová rychlost dosahovala 2 350 stop za sekundu, což při maximálním náměru 15° znamenalo dostřel 19 200 yardů.

 14palcová děla M1909
 Ráže  14“
 355,6 mm
 Délka hlavně
 48 stop 3 palce  1464,9 cm
 Hmotnost
 69,8 tun 
 Odměr  360° / 230° 
 Náměr
 0° až +15° 
 Hmotnost střely
 1 666 lb
 752,96 kg
 Hmotnost hnací náplně
 436 lb
 197,76 kg
 Úsťová rychlost
 2 350 ft/sec
 716 m/s
 Dostřel  19 200 yards
 17 550 m


Pohled na 14palcové dělo s otevřeným šroubovým závěrem. 1933. Použito s laskavým svolením ze sbírky Col. Shawna Welshe prostřednictvím Richarda Johnsena z webu www.concretebattleship.org./ Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.

Vedlější a protiletadlová výzbroj

Vedlejší výzbroj sestávala na každé straně fortu ze dvou nad sebou umístěných 6palcových děl M1908 MII. Kanony včetně štítů (ale bez lafet) byly vyrobeny, stejně jako hlavní děla, firmou Watervliet Arsenal, a to mezi lety 1911-1914.18) Na Filipíny dorazily postupně mezi 10. prosincem 1914 a 2. dubnem 1916. Umístěny byly v pancéřových kasematách na speciálních lafetách M1910. Otočný bod se nacházel cca 6 stop od vnějšího líce zdi. Samotná pancéřová kasemata měla sílu stěny 6 palců, podlaha mezi patry měla tloušťku 3 palce. Okolní beton tloušťky 6 stop byl vymodelován dle palebného vějíře zbraní, který činil 120°. Levostranná baterie nesla jméno Roberts (Benjamin K. Roberts), pravostranná pak McCrea (Tully B. McCrea). Baterie 6palcových děl byly určeny primárně k ochraně minových polí směrem na sever, k ostrovu Caballo, a na jih. Severní baterie McCrea, při původních plánech obrany průlivu brána jako důležitější, byla zařazena do 3. skupiny (Group III) s velitelským stanovištěm na jižní části Corregidoru. Jižní baterie Roberts nebyla součástí žádné skupiny, spadala přímo pod velitele Drumu.

Při maximální elevaci 12 stupňů se projevil závažný problém - zadní část hlavně se závěrem byla prakticky na úrovni podlahy. Tím bylo nabíjení v této poloze velice ztíženo, problémem byl také zákluz hlavně. Proto byla maximální elevace omezena na 10°, čímž se snížil i maximální dostřel na 10 200 yardů (9 327 m). Protože nižší dostřel bránil obranným možnostem Drumu, byly po třech měsících od počátku války s Japonskem upraveny lafety zpět na původní náměr.

 6palcová děla M1905 MII
 Ráže
 6“
 152,4 mm
 Délka hlavně  50 ráží
 7620 mm
 Hmotnost (celé dělo)
 11 tun
 Odměr  ± 60° 
 Náměr  0° až +12° 
 Hmotnost střely
 106 lb
 48,1 kg
 Hmotnost hnací náplně
 32 lb
 14,5 kg
 Úsťová rychlost
 2600 ft/sec
 792 m/s
 Dostřel  11 400 yards
 10 424 m


Lafetované 6palcové dělo jedné z baterií středního dělostřelectva. Pancéřový válec vlevo tvořil kryt děla při pohybu v celém rozsahu odměru. 1933. Použito s laskavým svolením ze sbírky Col. Shawna Welshe prostřednictvím Richarda Johnsena z webu www.concretebattleship.org. / Photo is provided courtesy Colonel Shawn Welch.
Protiletadlovou obranu zajišťovala baterie dvou třípalcových děl M1903 na pevných podstavcích M1917. Ve třicátých letech bylo jedno dělo odvezeno a nahrazeno bylo stejným typem až těsně před napadením v roce 1941.
V roce 1934 byla protiletadlová obrana rozšířena o šest těžkých kulometů, pravděpodobně půlpalcových, dva vzduchem chlazené, čtyři s vodním chlazením, a o další dvě třípalcová protiletadlová děla M1917 na lafetách stejného vzoru. Výrobcem děl byl opět podnik Watervliet Arsenal. Nová baterie nesla jméno Exeter a byla sem přesunuta z Fortu Mills z Morrison Hill. Děla měla svá stanoviště po stranách horní paluby před bateriemi středního dělostřelectva (na plánu z 11. dubna 1935 je uvedena pod označením „A.A. gun Mo. 15“, viz výše). Později, v roce 1941, byla přezbrojena za modernější vzor M3 na mobilních lafetách M2.

 3palcová děla
  M1903
 M1917   M3 
 Ráže  3“  76,2 mm
 3“  76,2 mm  3“
 76,2 mm
 Délka hlavně  55 ráží
 4191 mm
 50 ráží
 3810 mm
 50 ráží
 3810 mm
 Hmotnost zbraně
 3 t 
 1 t
 1 t
 Odměr  360°   360°   360° 
 Náměr  80°   80°   80° 
 Hmotnost střely  15 lb
 6,8 kg
 15 lb  6,8 kg  15 lb  6,8 kg
 Hmotnost hnací náplně  5 lb
 2,27 kg
 5 lb
 2,27 kg  5 lb
 2,27 kg
 Úsťová rychlost  2600 ft/sec
 790 m/s
 2800 ft/sec
 850 m/s
 2800 ft/sec
 850 m/s
 Dostřel  9300 yards
 8500 m
 9300 yards  8500 m  9300 yards  8500 m
V otázce 3palcových děl panuje v různých pramenech velká neshoda, srozumitelnosti nepřidává ani baterie Hoyle, která je většinou uváděna jako protiletadlová, zatímco dle F. J. Allena se jedná o dělo, které bylo na Drum osazeno až za války na zadní straně k vykrytí mrtvého úhlu paleb hlavní i vedlejší výzbroje směrem do Manilského zálivu.

Fotka na památku u jednoho z postranních PL třípalcových děl. Nedatováno, období první poloviny 30. let. Použito s laskavým svolením ze sbírky Boba Zinca prostřednictvím Richarda Johnsena z webu www.concretebattleship.org. / Photo is provided courtesy Bob Zinc.


V pokračování článku Fort Drum - v bitvě o Filipíny se blíže podíváme na dění na Fort Drum po uvedení do služby v mírovém období, bojové události v letech 1941-42, ale i znovudobývání a osudu pevnosti po válce.

Kapitoly druhé části článku:

Poznámky:
1) Na rozdíl od angličtiny, kde výraz „fort“ znamená opevnění, pevnost nebo tvrz obecně, v češtině má slovo specifický význam samostatné pevnosti nebo tvrze předsunuté před vlastním jádrem opevnění (KUPKA, V.: Fortové pevnosti a jejich místo v dějinách opevňování).

2) Tabulka s převody měr a vah
Jednotky US
 Metrické
 Délkové
 1 palec (in)
   25,4 mm
 1 stopa (ft)
 12 in
 0,3048 m
 1 yard (yd)
 3 ft
 0,9144 m
 1 míle (mi)
 5,280 ft nebo 1,760 yd  1,609344 km
 Hmotnostní 
 1 libra (lb)  16 oz  453,592 g
Objemové 
 1 gallon  231 cu. in.  3,7854 litru

3) Přes den mohla být úžina střežena a postřelována z uvedených ostrovů, v noci ale nebylo možno tehdejšími prostředky, světlomety a prostým pozorováním pomocí dalekohledů, účinně střežit celou mezeru. Byla obava, že takto může i velká loď proplout nepovšimnuta, zvláště za bouře nebo v bezměsíčné noci.

4) Například před přístavem Portsmouth - Spitbank Fort, jeho popis na Wikipedii a plán. V současnosti je ale tento fort v soukromých rukou a je přebudován na luxusní hotel. Co je možné vytvořit v pevnosti z 19. století si můžete prohlédnout v článku na IDNES.

5) Martin Egger uvádí tvar jména v podobě Lt. John J. Kingston, jedná se nejspíše o chybu v přepisu. Kingman během války postupoval na hodnostním žebříčku a na konci války měl již hodnost brigádního generála (Brigadier General).

6) Volně přeložený výtah z dopisu nadporučíka J. J. Kingmana s návrhem vybudování pevnosti na ostrově El Fraile. Originál dostupný http://www.concretebattleship.org/genesis.htm.
ostrov Corregidor,
18. červenec, 1908.


Adresát: Major G. P. Howel, oblastní ženijní důstojník v Manile.

V souvislosti se zprávou pana E. B. Thomsona ohledně vybudování umělého ostrova jižně od El Fraile, dovoluji si předložit následující plán jako alternativu, která je značně levnější a ne méně účinná.

1. Průliv severně od Corregidor může být dostatečně bráněn z otevřených baterií na Corregidoru stejně tak, jako může být bráněn jižní široký kanál proti průniku nepřátelské flotily.
2. Bitevní loď proplouvající mezi Corregidorem a Carabaem bude s jistotou mimo účinný dostřel jednoho nebo druhého, ale žádná loď se nebude pokoušet proniknout během dne.
3. Vzdálenosti mezi Corregidorem a Carbaem je příliš velká, aby baterie na těchto ostrovech zabránily průniku nepřátelských lodí v noci.

Můžeme tedy předpokládat, že je nezbytné umístit těžká děla na mezilehlý bod. problém je tak redukován na jednu ze dvou možností: postavit umělý ostrov nebo umístit děla na El Fraile.
Silně doporučuji druhou variantu a předkládám tímto tři kopie dokumentu nazvaného „Navrhované opevnění, ostrov El Fraile, Manilská zátoka, P.I.“
Výkresy a řezy jsou nakresleny ve velmi malém měřítku bez pokusu o zobrazení detailů. Záměrem je poskytnout základ, který by mohl později být vhodně upraven podle pozdějších studií a výzkumů. Uvažované rysy jsou tyto:

Výzbroj:
Čtyři 12palcové děla na námořních lafetacích umístěné ve dvou dvoudělových odlévaných věžích hřibovitého tvaru o síle bočních stěn 21 až 24 palců a síle stropu 8 až 10 palců. Tyto dvě věže jsou osazeny na betonovém bloku obsahujícím místnosti pro osádku, munici, výrobu energie atd.

Ochrana munice atd.:
* horizontální - 30 stop betonu
* vertikální - 10 stop betonu

Zásoba munice:
200 ran pro každé dělo.

Energie:
Energie je dodávána benzínovými generátory v celkovém výkonu okolo 350 kW postačujícimi pro osvětlení včetně světlometů a pohon věží, elevaci děl, pohon muničních výtahů lodního typu a nabíjecích zařízení, kompresorů, ventilátorů, pump a kuchyňských pecí.

Vnitřní prostory:
Fort je rozdělen na dvě podlaží s několika místnostmi a chodbami, které jsou oddělené železobetonovými stropy a zdmi. První podlaží obsahuje sklady munice, strojovny a sklady dalšího vybavení, vody a pohonných hmot. Aby se zabránilo nehodám z benzínových par, jsou sklady úplně odděleny od strojoven betonovou zdí. Sklady munice jsou přístupné žebříky v dělových šachtách, ostatní místnosti skrz šachtu strojovny. Munice je dopravována do skladů výtahy přes muniční šachty.
Druhé podlaží obsahuje počtářské místnosti, kancelář, strážnici, jídelnu a kuchyni pro celkem 120 mužů osádky. Odtud je vstup do dělových věží a nižsího podlaží po žebřících a na strop fortu po dvou schodištích.
Během mírového období bude osádka umístěna na Corregidoru a na El Fraile bude docházet pouze na cvičení, stráž bude na fortu umístěna neustále a ubytována bude v boudě na stropě fortu. Během války bude fort trvale obsazen, vojáci budou ubytováni ve stanech na povrchu fortu, vyjma doby bouře nebo bojových akcí, kdy budou ubytování uvnitř.

Zásobování vodou:
Hlavní zásobárna vody je ve spodním patře a odtud je pumpována dle potřeby do malé nádrže nahoře. Je možné, že bude vyvrtána artézská studně, která poskytne dostatek vody pro všechnu spotřebu. Může se také připravit malé destilační zařízení.

Obsluha munice:
Projektily jsou do manipulační místnosti pod věží dopravovány závěsným vozíkem. Aby se případná exploze ve věži nebo manipulační místnosti nerozšířila i do muničního skladu, jsou náplně předávány malými padacími dvířky. Z manipulační místnosti k závěru děla zvedá munici standardní zdviž US Navy, do komory je zasunut teleskopickým nabijákem námořnictva.

Dálkoměr a řízení palby:
Pozorovatelna z odlévané oceli zušlechtěné niklem je umístěna mezi věžmi a je vybavena pozorovací štěrbinou dostatečné výšky, aby bylo možno přehlédnout přes obě věže. Vršek či střecha pozorovatelny je opřen o ocelové desky umístěné radiálně k ose pozorovatelny. Toto stanoviště by mělo být co nejmenší, aby se tak zmenšil účinek tlakové vlny. Tato pozorovatelna by měla mít obdélníkový tvar tak, aby se na ni daly umístit přístroje k měření deprese osy pozorování a krycí desky obou kanálů současně.
Aby dělovodi neztratili své cíle, bylo by vhodné poskytnout jim jak vzdálenost, tak azimut od stanoviště velitele baterie.
Poznámka: současný plán protitorpédové obrany může být proveden, umístí-li se pozorovací stanice nahoru, mezi
stanoviště velitele baterie, věže a technické zázemí kasemat umístěné na 1. a 2. podlaží, což je částečně ukázáno.

Cena

Není možné bez dalších údajů udělat ani přibližný odhad celkových nákladů. Objem betonu bude zhruba o 1 000 krychlových yardů více na každé umístěné dělo než v případě stavby otevřeného postavení baterie nebo dohromady okolo 26 000 krychlových yardů, což při ceně 12 dolarů za krychlový yard bude obnášet částku 312 000 dolarů. Pancíř z niklové odlévané oceli, protože není nutno dbát na úsporu hmotnosti (podobně jako tomu bylo na lodích. pozn. autora), bude mnohem levnější než stejná ochrana na lodích, kde musí být používána kovaná ocel. Zhruba můžeme odhadovat celkové náklady na 1 000 000 dolarů, respektive 250 000 dolarů na dělo se vším všudy.

Velmi uctivě,
JOHN J. KINGMAN,
nadporučík, ženijní sbor

7) Při zrání se beton silně zahřívá a může dojít k pnutí, které způsobí trhliny. Při větších kubaturách se beton v bednění chladí vodou, to ale není možné praktikovat se slanou mořskou vodou.

8) http://corregidor.org/chs_battery1/drum.htm
Ve výroční zprávě ministerstva války za rok 1913 píše brigádní generál E. Weaver, náčelník pobřežního dělostřelectva, ve věci pobřežních opevnění Manilského zálivu: „The Armament of Corregidor Island is completed and mounted with the exception of four mortars which are now under manufacture and will be shipped this fall. On Carabao Island the emplacements for the 14 inch batteries and mortar batters are practically completed. The guns and carriages will be shipped in the fall (1912) and mounted probably before the close of the fiscal year (June 30, 1913). With the installation of this armament the strength of the defenses of Manila Bay will be greatly increased. The fire control and search light installations for Carabao have proceeded simultaneous with the battery construction, and the mounting of the guns will complete the defense at that point. On Caballo Island (Fort Hughes) the emplacements have been started, and the armament for the batteries are under construction. It is believed that the last obstacle to the success of the project for the fortification of El Fraile Island (Fort Drum) has been met by the latest plan of construction.“ Následující rok brigádní generál oznamoval: „Fortification construction continues at the entrance to Manila Bay and has progressed to include the completion of Fort Frank, Carabao Island; that at El Fraile and Caballo Islands is making good progress.“

9) Martin Egger pokládá datum ukončení až do srpna stejného roku. Naproti tomu B. E King dokonce uvádí postavení Drumu v roce 1913, zde se by se mohlo jednat maximálně o hrubou stavbu (
KING, B. E.: Report on Operations and Material - Fort Drum).

10) Na ostrově se nenacházel žádný zdroj sladké vody, ta mohla být získávána pouze destilací slané mořské vody. F. J. Allen uvádí, na rozdíl od M. Eggera, výkon destilačního zařízení na fortu o kapacitě 5 000 galonů za 24 hodin, tedy 18 927 litrů (jeden US galon pro tekutiny je 3,7854 litru).

11) Dalším způsobem, jak obránci zvyšovali zásoby vody, bylo použití prázdných 14palcových nábojnic. Každá pojala okolo 50 galonů.

12) Dvě odpadní čerpadla, každé o výkonu 50 000 galonů za den, byla dle F. Allena umístěna v odpadní jímce ve východní části fortu přímo ve strojovně. Také pohon čerpadel uvádí ne elektrický, ale stlačeným vzduchem. Výrobcem byla firma Shone z Chicaga, Illinois.

13) Je uváděna výška věže 89 stop, tedy cca 29 metrů. "The top of the mast was approximately 89 feet from the deck." 
Výšku 88 stop a 11 a 5/16 palce
(26,8 metru) píše F. J. Allen. Ovšem dále na podélném plánu fortu je osa horního světlometu zakreslena ve výši 118,125 stopy, tedy cca 79 stop nad stropem fortu. Nejnižší hodnotu píše Martin Egger - 60 stop vysoká (17 metrů). Stejně tak i velikosti světlometů uvádí oba autoři rozdílně - průměr 8 stop (Egger), ale i 5 stop (Allen). Konkrétního čísla se již asi nedopátréme, jelikož byla věž poškozena a osádkou zničena již v době bojů a po válce kompletně sešrotována.

14) Postavena byla pravděpodobně až později než nízká budova, je zachycena na plánu z 11. dubna 1935 a na fotkách z této doby, je vidět i postupné dostavování, zatímco první nízká budova před jeřábem byla postavena těsně po dokončení, kasárna na levé straně byla postavena až ve druhé polovině 20. let, ale pouze krátká. Do roku 1935 pak byla dostavěna další část, která již sahala až po zadní část fortu.

15) B. E. King uvádí čelo 16 palců silné (406,4 mm). U stropní pancéřové desky uvádí tloušťku 4,5 až 6 palců (114,3-152 mm). Viz. http://concretebattleship.vcwsg.org/King_02d.htm.

16) Tyto dvě věže byly také celkově jedinými dělovými věžemi v celém tehdy budovaném pevnostním systému Spojených států.

17)  http://www.cdsg.org/reprint%20PDFs/survive.pdf, online 20. 12. 2010.


18) Do dnešních dnů se dochovalo pouze jediné z původních 4 kusů, konkrétně dělo čísla 4. http://www.cdsg.org/reprint%20PDFs/survive.pdf, online 20. 12. 2010.

Prameny:

Poděkování

Mé velké díky směřují zvláště panu Richardu Johnsenovi, autorovi webu www.concretebattleship.org, jež byl vydatným pramenem informací, za laskavé svolení k publikaci všech zde uvedených plánů a historických fotografií Fortu Drum.
My special thanks to Mr. Richard Johnsen, webmaster of www.concretebattleship.org, who has allowed me to use drawings, plans and historical photographs of Fort Drum.
Za pomoc s dobovými technickými termíny a překlady patří mé velké díky Jirkovi a Kubovi.
Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.54 (126 lidí)
  • Home
  • > Opevnění
  • > Fort Drum - nepotopitelná bitevní loď v Manilském zálivu. 1. část

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.