Typy leteckých pum používané na města

Typy leteckých pum používané na města
Lonský - 21. 7. 2008 - 193.84.186.*

Dobrý den. Chtěl bych se zeptat jaké typy pum se používaly k náletům na města a jaký měly účinek. Děkuji.

Dobrý den,

letectva států bojujících ve druhé světové válce měla ve svých arzenálech v zásadě tyto druhy pum (samozřejmě jednotlivé kategorie byly v různých zemích nazývány různě, případně byly ještě rozděleny na několik sekcí):

  • trhavé,
  • tříštivé,
  • průrazné a
  • zápalné.

Není zde prostor na podrobné vysvětlování funkčnosti jednotlivých druhů pum, stačí konstatovat, že největší poměr hmotnosti trhaviny k celkové hmotnosti mají trhavé pumy; u průrazných se kladl důraz na to, aby plášť pumy vydržel náraz do cíle (beton, pancíř); tříštivé zase měly za úkol „pokropit“ okolí sprškou střepin a zápalné byly většinou menší, s vysoce hořlavou náplní (magnezium, benzín, případně i bílý fosfor apod.). Světlo světa spatřilo taky mnoho jednoúčelových pum, jako např. Upkeep použitá při náletu na přehrady v Porúří.

Z toho již logicky vyplývá, že většinou se na útoky na města používaly trhavé a zápalné pumy, které byly v městské zástavbě nejúčinnější. Podle některých údajů dokonce zápalné pumy mohou za 55-75 % škod v bombardovaných evropských městech – následné požáry byly mnohdy nebezpečnější než samotné exploze trhaviny. Např. japonské Tokio téměř celé lehlo popelem po sérii amerických „paličských“ náletů na jaře a v létě 1945, kdy B-29 v pumovnicích nesly takřka vždy zápalné pumy, které byly v městě hustě zastavěném tradičními domy z vysoce hořlavého materiálu obrovsky ničivé.

Existovaly samozřejmě ještě různé další pumy svrhávané na města – pokud pomineme dvojici atomových pum Little Boy a Fat Man, která se stala osudnou Hirošimě a Nagasaki —, např. Němci během Blitzu používali i námořní miny na padáku (mina explodovala při nárazu na zem, a protože se do ní díky brždění padákem tolik nezabořila, tlaková vlna byla silnější a ničivější). Ke slovu se dostaly i různé modifikace běžných pum, například nastavení zpoždění zapalovače na několik desítek minut až několik hodin značně komplikovalo práci hasičům a záchranářům.

Podívejme se na pumy tří letectev, která města bombardovala nejvíce:

název pumy hmotnost, náplň
Luftwaffe
trhavé (Sprengbombe Cylindrisch – SC)
SC 50  cca 21-25 kg TNT, amatolu či trialenu
SC 250  130 kg TNT, amatolu či směsi TNT s dusičnanem amonným
SC 500  220 kg TNT, amatolu či trialenu
SC 1000 „Hermann“ 600 kg amatolu, trialenu nebo směsi TNT s dřevnou moučkou
SC 1200  631 kg trialenu
SC 1800 „Satan“
SC 2000  975 kg amatolu
SC 2500 „Max“
tříštivé (Splitterbombe Dickwandig – SD)
SD 2  0,21 kg TNT
SD 50  16,4 kg TNT
SD 70  24 kg TNT, amatolu či trialenu
SD 250  79 kg TNT
SD 500  200 kg amatolu či TNT
SD 1700  730 kg TNT či amatolu
průrazné (Panzersprengbombe Cylindrisch – PC)
PC 500  75 kg TNT či amatolu
PC 1000 „Esau“ 160 kg TNT
PC 1400 „Fritz“
(později upravena na řízenou pumu Fritz X)
300 kg TNT či trialenu
zápalné
Brandbombe 1 E hmotnost 1 kg, termitová náplň
Brandbombe 2 E-Z hmotnost 2 kg, 1 kg zápalná náplň, 1 kg trhavá výbušnina
Sprengbrandbombe C 50 10 kg TNT v nose, za TNT náplň černého střelného prachu
Flammbombe 250  benzín
Flammbombe 500  benzín
Royal Air Force
trhavé (General Purpose, Medium Capacity, High Capacity)
GP 250 lb
GP 500 lb
GP 1000 lb

GP 1900 lb

GP 4000 lb

MC 250 lb

MC 500 lb

MC 1000 lb

MC 4000 lb
HC 2000 lb

HC 4000 lb

HC 8000 lb

HC 12 000 lb

zápalné
4 lb Incendiary
termit
30 lb Incendiary

průrazné (Armour-Piercing, Semi Armour-Piercing)
SAP 500 lb

AP 1600 lb

tříštivé
FRAG 20 lb

FRAG 40 lb

United States Army Air Forces
trhavé (High Explosive)
500 lb GP M43
Auratol
500 lb GP M64
Cyclonite
1000 lb GP M44
Auratol
1000 lb GP M65
Cyclonite
2000 lb GP M34
Auratol
2000 lb GP M66
Cyclonite
4000 lb GP M56

zápalné (Incendiary)
4 lb IB M50A1
(jde o britskou 4lb zápalnou pumu)
100 lb IB M47A1
bílý fosfor
100 lb IB M47A2
kapalná či ztuřelá hořlavina
500 lb Incendiary Bomb Cluster M17A1
110 ks M50A1

Poznámka: tabulkové „zaokrouhlené“ hmotnosti nemusí přesně odpovídat skutečnosti (daleko spíše jde o jakési zařazení do kategorie, přičemž hmotnost mohla u větších pum kolísat i o několik desítek kg).

Luftwaffe značila své pumy druhem a hmotností v kilogramech, tedy SC 250 značila trhavou pumu vážící 250 kg. Aby to ale nebylo tak jednoduché, existovaly různé modifikace – např. pod souhrnné označení SC 250 se vešlo osm typů pum, lišících se např. použitou výbušninou, zapalovačem, ocasní částí apod. USAAF a RAF se držely podobného modelu.

Royal Air Force do války vstoupilo s trhavými pumami řady General Purpose, určené pro všeobecné použití na různé cíle. Poměr hmotnosti trhaviny k celé pumě ale byl značně nevýhodný (cca 27 %), zatímco u německých pum tento poměr činil i přes 50 %. Náprava začala přicházet po rozhodnutí z 6. prosince 1940 – jednak v podobě zvýšení poměru náplně, jednak v použití nových, účinnějších trhavin (kterých ovšem byl nedostatek). Nově byla vyvinuta řada Medium Capacity, která měla obsahovat alespoň 40 % náplně a do boje se dostala v 500lb verzi na konci roku 1941. Od roku 1943 pak byly využívány i pumy o hmotnosti 1000 lb a 4000 lb (byť druhé jmenované se příliš nerozšířily). Řada High Capacity pak měla za cíl co největší podíl trhaviny, byť za cenu slabého a nepříliš tvarovaného pláště (což mělo za následek jednak horší stabilitu a tím i přesnost, jednak také menší odolnost při dopadu na zem).

Nejpoužívanější pumou (celkem 551 437 kusů, lze najít i údaj 551 334 ks) se stala 500lb General Purpose, následovaná 500lb Medium Capacity. Následující tabulka ukazuje počet svržených pum řady General Purpose podle jejich hmotnosti:

rok 4000 lb 1900 lb 1000 lb 500 lb 250 lb 40 lb 20 lb
1939  29  50 
1940  153  20 106  61 572  26 179  2 132 
1941  482  10 447  65 341  34 692  4 650  192 
1942  1 241  14 409  29 481  15 206  6 938 
1943  40  28  36 182  13 659  3 188  5 172  500 
1944  176  366  20 845  395 641  7 768  2 116 
1945  24  128  27 180  27 180 
celkem 217  2 141  82 164  551 437  149 656  42 939  4 940 

Zajímavý (a logický) je jednak postupný přesun k těžším pumám, jednak obrovský počet svržených 500lb pum v roce 1944. Na tom se podílely dva faktory – jednak předinvazní operace vyžadovaly větší zastoupení trhavých pum než při strategické bombardovací ofenzívě, jednak panoval nedostatek pum řady Medium Capacity, a tak se sáhlo po zásobách starších pum.

Největší pumou, která kdy dopadla na německá města (nicméně nepříliš rozšířenou), se stal „Blockbuster“ 12 000 lb HC (naopak proslavený Tallboy o stejné hmotnosti od konstruktéra Wallise byl oficiálně „Bomb, 12 000 lb, Medium Capacity“; „Blockbustery“ byly ještě v hmotnostech 4 000 lb a taktéž málo používaných 8 000 lb). Na opačné straně barikády stál SC 2500 „Max“, kdo byl potenciálně největším nepřítelem britských měst.

Nejvýhodnější poměr hmotnosti trhaviny a celé pumy mají přirozeně trhavé pumy, kterých také Luftwaffe na Británii svrhla drtivou většinu (cca 80 %). Ty se také v největší míře používaly k náletům na britská města – použití tříštivých nebo průrazných pum by v husté zástavbě bylo zcela zbytečné.

Na výsledky německého bombardování se můžete podívat ve fotogalerii bombardovaných britských měst, dobrý přehled všech německých typů pum podává tato stránka.

Co se týče účinků jednotlivých pum, je těžké nějak generalizovat. Samozřejmě, čím více trhaviny/hořlaviny puma obsahuje, tím větší má ničivou sílu, nicméně svou roli hraje ještě spousta více či méně důležitých faktorů (např. zaboří-li se puma do země, síla exploze bude utlumena oproti pumě iniciované na povrchu nebo těsně nad ním apod.).

Jakub Skalický - 19. 8. 2010
Pro zajímavost přidávám několik stránek z publikace „Co musí každý věděti o protiletecké ochraně“ vydané nakladatelstvím Orbis v Praze v červnu 1943:

O zneškodňování pum:
Vojtěch Šír - 11. 5. 2009