Evakuace civilního obyvatelstva obecně může být prováděna před začátkem, v průběhu nebo i po skončení bojů. Rozhodně však nelze z případné evakuace ať už nastane kdykoliv vyvozovat závěry týkající se dobytí či nedobytí jakéhokoliv města. Co se týče Stalingradu - evakuace obyvatelstva z obsazených částí města probíhala z německého rozkazu již od 14. září (část byla nasazena jako doplněk týlových jednotek německé 6. armády, část odvezena na nucené práce do Německa), kdy ještě nemohlo být ani řeči o ovládnutí nějaké větší části města.

Co se týká poznámky o nepoužitelnosti města, tak s tím se dá souhlasit, nešlo však ani o to město zničit aby bylo nepoužitelné, ale o to aby bylo město celé obsazeno a získala se tak kontrola nad důležitou dopravní tepnou spojující jih a sever Ruska, po které mimo jiné proudilo zboži dodané v rámci Lend Leasu z dálného východu - řekou Volhou.

A poslední poznámka k údajným bojům německých jednotek ještě v březnu 1943. Velitel 6. armády generál polní maršál Friedrich Paulus kapituloval se svým štábem 31. ledna 1943 a s ním také celá německá bojová skupina obklíčená ve středu Stalingradu. Poslední organizovaný odpor německých vojsk skončil 2. února 1943 dopoledne, kdy v severní části města kapitulují zbytky XI. armádního sboru (velitel generál pěchoty Strecker).