Zvláštní soud v Hořovicích 12. ledna 1944

Zvláštní soud v Hořovicích 12. ledna 1944
Alena Turková - 5. 2. 2017 - *.ipv6.broadband.iol.cz

Dobrý den, můj tatínek se jednou zmínil o popravě jeho strýce, Jaroslava Bureše, statkáře z Točníku, za ukrývání ruských zajatců. Lze se o něm a jeho osudu dopátrat více? Děkuji.


Fotografie Jaroslava Bureše pořízená před popravou 13. ledna 1944 na Pankráci
Statkář Jaroslav Bureš z Točníku (nar. 5. 1. 1907) patřil k podporovatelům partyzánů působících v oblasti Brd. Nějakou dobu na svém statku ukrýval i dva uprchlé sovětské válečné zajatce, kteří se poté připojili k partyzánům. Zatčen byl v souvislosti s likvidací hlavního partyzánského bunkru v Brdech a 12. ledna 1944 byl zvláštním soudem při Německém zemském soudu odsouzen v Hořovicích k trestu smrti. Hned následující den byl v 11 hodin 41 minut na Pankráci popraven.

V zalesněné oblasti Brd kolem Příbrami a Dobříše se v roce 1943 formovaly první zárodky partyzánských oddílů v protektorátu. III. ilegální vedení KSČ vypracovalo směrnice, podle kterých měli komunisté vytvářet malé bojové oddíly a s nimi provádět přepady německých vojáků, ničit telefonní a energetické sítě, provádět destrukce a sabotáže na železnici.

V létě 1943 na Podbrdsku komunistická skupina Srp a kladivo provedla úspěšně několik sabotážních útoků na železnici (viz útoky na železniční dopravu v protektorátu), kromě této skupiny v oblasti působil i na Rožmitálsku oddíl Rudá stráž a na Hořovicku oddíl Brdy pod vedením Jaroslava Neliby (nar. 1. 5. 1905), který byl od jara 1941 na útěku před gestapem.

Členy Nelibovy skupiny bylo i několik uprchlých sovětských zajatců a od srpna 1943 se vedoucím štábu stal Josef Košťálek, člen III. ilegálního ÚV KSČ. Skupina, která na Podbrdsku prováděla různé diverzní akce, se ukrývala nejprve zemljance u Oseka a poté ve větším bunkru v lese mezi obcemi Újezd a Kařízek (gestapem označovaný jako „bunkr A“). Se skupinou spolupracovalo mnoho obyvatel okolních obcí.

Gestapo v oblasti od léta 1943 provádělo rozsáhlá zatýkání a několik desítek lidí bylo odvlečeno i jako rukojmí, čímž se mělo zabránit dalším sabotážím. Skupinu se gestapu podařilo zlikvidovat poté, co byl 16. listopadu 1943 zatčen sám Jaroslav Neliba. Po několika týdnech se gestapu z výslechů a zpráv konfidentů podařilo zjistit, kde se v Brdech nachází partyzánské bunkry. Neliba byl 13. prosince 1944 popraven na Pankráci (popraveni byli i jeho dva bratři a manželka poslána do koncentračního tábora).

V noci z 10. na 11. ledna 1944 proběhl velký společný zátah gestapa z Prahy, Klatov, Kladna a Tábora s posilami SS proti brdským partyzánům - menší bunkr byl nalezen prázdný, ale v hlavním partyzánském bunkru (bunkr A) se gestapu podařilo obklíčit osm lidí včetně předního člena KSČ Josefa Košťálka. Pod hrozbami vypálení okolních obcí Újezdu a Oseka (k bunkru byl dopraven i starosta Újezdu, který partyzány vyzval, aby se vzdali) se partyzáni vzdali, kromě Josefa Košťálka, který se střelil do hlavy a po převozu do nemocnice zemřel. Čtyři uprchlí sovětští zajatci (S. V. Taskajev, A. N. Nikitič, M. P. Marušenko a L. G. Malov) byli dopraveni k výslechu na pražské gestapo, poté 25. února do Terezína, kde byli 17. dubna 1944 zastřeleni. V bunkru byli dále Jiřina Nikodémová a Josef Mašek (oba přežili válku ve vězení) a jeden neznámý uprchlík.

Po zátahu bylo v okolních obcích pozatýkáno celkem 83 lidí. Šéf pražského gestapa E. Gerke se s vyšším velitelem SS a policie v protektorátu K. H. Frankem dohodl, že přímo v Hořovicích proběhne rychlé výjezdní zasedání zvláštního soudu při Německém zemském soudu v Praze (Schnellgericht). Šlo o novou metodu určenou k zastrašení českého obyvatelstva - německé soudy měly zasedat přímo na místě zatčení pachatelů, kteří měli být co nejrychleji odsouzeni a o procesu mělo být široce informováno okolní obyvatelstvo.

V Hořovicích tak hned 12. ledna 1944 proběhlo mimořádné zasedání německého soudu, před který předstoupilo 15 obyvatel okolních obcí obžalovaných z podpory partyzánů v bunkru. Soudu museli přihlížet starostové, četníci a další osobnosti z okolních obcí. Celkem 13 mužů bylo odsouzeno k trestu smrti a 2 ženy byly osvobozeny. Z odsouzených k smrti bylo 12 hned následujícího dne 13. ledna na Pankráci popraveno, lesnímu správci Janu Urbanovi byl nakonec trest zmírněn na 10 let žaláře.

Část rozsudku z 12. ledna 1944:
Jménem německého národa

V trestní věci proti

1. soudnímu aktuárovi v. v. Jaroslavu Menclovi z Oseku,
nar. 10. 11. 1894 v Cerhovicích, protektorátnímu příslušníkovi,
2. hudebníkovi Jaroslavu Menclovi z Oseku,
nar. 25. 7. 1919 v Praze, protektorátnímu příslušníkovi,
3. spisovateli Vitoldu Menclovi z Oseku,
nar. 20. 4. 1918 v Neusandes (Polsko], protektorátnímu příslušníkovi,
4. manželce Bronislavě Menclové, rozené Kvasněvské z Oseku,
nar. 28. 7. 1889 v Neusandes (Polsko), protektorátní příslušnici,
5. lesnímu správci Janu Urbanovi z Komárova,
nar. 24. 12. 1909 v Drahovicích, protektorátnímu příslušníkovi,
8.  lesnímu hajnému Jiřímu Malinoví z Oujezda,
nar. 31. 3. 1906 v Popovicích, protektorátnímu příslušníkovi,
7. lesnímu hajnému Eduardovi Královi z Komárova II,
nar. 4. 3. 1887 v Hrachovicích, protektorátnímu příslušníkovi,
8. zemědělci Václavovi Šmídovi z Oseku,
nar. 20. října 1909 v Oseku, protektorátnímu příslušníkovi,
9. zemědělci Václavovi Kuncovi z Oseku,
nar. 25. srpna 1897 v Oseku, protektorátnímu příslušníkovi,
10. zedníkovi Antonínu Kuncovi ze Rpet,
nar. 12. srpna 1913 ve Rpetách, protektorátnímu příslušníkovi,
11. zemědělci Jaroslavu Burešovi z Točníka,
protektorátnímu příslušníkovi, nar. 5. ledna 1907 v Tlusticích,
12. učitelce na obecné škole v Berouně, v. v. Anně Burešové z Točníka,
nar. 7. 7. 1885 v Tlusticích, protektorátní příslušnici,
13. zemědělci Václavu Špotovi z Točníka,
nar. 16. listopadu 1889 v Točníku, prorektorátnímu příslušníkovi,
14. skladníkovi Václavu Řachovi z Oseku,
nar. 8. 8. 1905 v Hnidousech, protektorátnímu příslušníkovi,
15. zemědělci Josefu Lukešovi z Kařezu,
nar. 8. 8. 1917 v Cerhovicích, protektorátnímu příslušníkovi,

všichni obžalovaní t.č. v německé vyšetřovací vazbě v Praze-Pankráci, pro přečin proti čl. 1 nařízení o sabotáži s § 1 nařízení ze dne 3. července 1942, § 4 nařízení doplňujícího trestní předpisy o ochraně branné síly německého národa ze dne 25. listopadu 1939, § 47 říšského trestního zákoníka,

V. komora Mimořádného soudu u Německého zemského soudu v Praze ve veřejném líčení ze dne 12. ledna 1944 za účasti:

ředitele Zemského soudu Dr. Bellmanna
jako předsedy,
rady Zemského soudu Littmanna,
rady Zemského soudu Naratha
jako přísedících,

státního zástupce Dr. von Zeynecka jako úředníka státního zastupitelství,

uznala takto právem:

I. Obžalované Bronislava Menclová a Anna Burešová

se  osvobozují


II. Obžalovaní Jaroslav Mencl starší, Jaroslav Mencl mladší, Vitold Mencl, Urban, Malina, Král, Šmíd, Václav Kunc, Antonín Kunc, Jaroslav Bureš, Spot, Rach a Lukeš podporovali nepřátele Říše a opomenuli oznámit jejich pobyt úřadu. Proto se odsuzují pro přečin proti čl. 1 nařízení o sabotáži ve spojení s § 1 nařízení ze dne 3. 7. 1942

k  trestu  smrti

a k trvalé ztrátě občanských čestných práv.

III. Náklady řízení jdou v případech osvobození k tíži říšské pokladny, jinak k tíži odsouzených obžalovaných.

Důvody:

I.
V hustých lesích u obce Kařízek nedaleko Hořovic se v polovině roku 1943 shromažďovaly různé v ilegalitě žijící elementy, aby se vyhnuly obávanému policejnímu zákroku. Jednalo se o funkcionáře ilegální KSČ, mezi nimi o jednoho člena ústředního vedení, o uprchlé ruské válečné zajatce, kteří pod vedením funkcionářů vytvořili teroristickou skupinu, které se také prokazatelně ve dvou případech podařilo spáchat sabotážní činy, o sedláka, který se obával odsouzení k trestu na svobodě za provedenou černou porážku a který stykem s komunistickými elementy se dostal pod jejich vliv. Uprchlíci vybudovali v lesích dva obytné bunkry, z nichž jeden vzhledem ke své velikosti, účelnému vybavení a dokonalému zamaskování své polohy se obvzláště hodil jako úkryt. Při velké pátrací akci dne 11. 1. 1944 bylo osm obyvatel bunkru zatčeno. Mezi nimi byli kromě čtyř ruských válečných zajatců funkcionáři Košťálek, Mašek a Nikodémova, jakož i obžalovaný Lukeš.

Pobyt uprchlíků byl znám části místního obyvatelstva, které je všemožným způsobem podporovalo a ani v nejmenším nesplnilo svoji ohlašovací povinnost.

Ze situační zprávy pražského gestapa za měsíc prosinec 1943 informující o zatčení Jaroslava Neliby:

Praha, dne 4. ledna 1944

Tajná státní policie
Řídící úřadovna státní policie Praha

Situační zpráva za měsíc prosinec 1943.

[...]

2. Komunistické hnutí

Objasnění komunistických sabotážních činů.

V souvislosti se zatčením komunistického sabotéra Jaroslava Neliby, kresliče, nar. 1. 5. 1905 v Obecnici, provedeným dne 16. 11. 1943 a v současné době probíhajícími akcemi proti KSČ, mohly být mezitím objasněny tyto sabotážní atentáty:

1. Trhavinou dne 8. 8. 1943 provedený atentát na železnici u Srbska, okres Beroun. Jako pachatelé bylo vypátráno 5 členů KSČ ze Stradonic, okres Beroun, kteří byli zatčeni a mezitím popraveni.

2. Atentát na železnici u Jinců, spáchaný dne 5. 8. 1943. Jako pachatel byl usvědčen a také se doznal Neliba. Atentát provedl spolu se dvěma uprchlými ruskými válečnými zajatci.

3. Atentát na železnici u Tochovic, spáchaný dne 26. 8. 1943. Jako pachatelé přicházejí v úvahu 4 komunističtí funkcionáři, z nichž jeden již byl zatčen.

4.  Atentát spáchaný dne 10. 6. 1943 trhavinou na lanovém dopravním zařízení stříbrných dolů v Březových Horách. Jako pachatelé mohli být zatčeni 4 komunističtí funkcionáři.

5.  Atentát spáchaný trhavinou na vedení vysokého napětí u Mýta, okres Plzeň-venkov. Jako pachatelé byli vypátráni rovněž Neliba spolu se dvěma ruskými válečnými zajatci.

Ze situační zprávy pražského gestapa za měsíc leden 1944 informující o likvidaci partyzánského bunkru v Brdech:

Praha, dne 1. února 1944

Tajná státní policie
Řídící úřadovna státní policie Praha

Situační zpráva za měsíc leden 1944.

A. Komunistické hnutí.


Likvidace dvou zemljanek v lese u Kařízku, okres Beroun

Intenzívní a rozsáhlou pátrací činností bylo v souvislosti se zatčením komunistického sabotéra a teroristy Neliby zjištěno, že v lesích u obce Kařízek, okr. Beroun, jsou obývány 2 zemljanky ilegálně žijícími komunistickými funkcionáři a uprchlými ruskými válečnými zajatci. K likvidaci těchto zemljanek byla dne 11. 1. 1944 provedena velká akce s přibráním 70 mužů z pohotovostního útvaru SS Praha.
Nejdříve objevená malá zemljanka nebyla obývána. Měla rozměry 3x3x2 metry. Až do podzimu sloužila jako přístřeší 3 osobám.

Druhou zemljanku obývalo 8 osob. Na vyzvání se po delším váhání vzdalo 6 osob, mezi nimi jedna komunistická funkcionářka. Další ilegálně žijící osobu se konečně podařilo přimět k opuštění zemljanky s použitím slzného plynu, zatímco člen ústředí KSČ krycím jménem „Pepík ze Zdic“, správné osobní údaje

Josef Košťálek,
nar. 9. 5. 1905 v Berouně,
posledně bytem Zdice u Berouna,

se těžce zranil výstřelem do hlavy. Zemřel téhož dne. V případě Košťálka jde o velice aktivního funkcionáře KSČ; porůznu se propagandisticky projevoval zhotovováním a rozšiřováním letákového materiálu. Kromě toho páchal s Nelibou sabotážní útoky a podílel se na opatřování výbušnin. Ostatní zadržení byli identifikováni jako 4 ruští váleční zajatci a jako komunističtí funkcionáři

Josef Mašek,
nar. 21. 3. 1920 v Březové,

Jiřina Nikodémova, roz. Kozlerová,
nar. 6. 2.1920 v Tmáni,

a dále jeden zemědělec, uprchlý pro kriminální přečin.

Mašek pracoval naposled jako Košťálkův instruktor a od podzimu 1943 je na útěku. Nikodémová působila až do svého útěku, k němuž došlo počátkem prosince 1943, jako okresní vedoucí v Berouně. Velice aktivně se angažovala pro záměry KSČ a udržovala spojení s vedoucími funkcionáři.

Dva ruští váleční zajatci jsou spolupachateli Neliby při sabotážních útocích na vedení vysokého napětí v Mýtě v červenci 1943 a na železniční zařízení u Jinců v srpnu 1943.

Zemljanka byla vybudována ve smrkovém hájeništi a velice obratně maskována. Její prostor činil 6x6x2,5 metru. Pokud jde o zbraně, střelivo a sabotážní materiál, bylo zajištěno: 4 pušky, 4 pistole ráže 7,65 a 9 mm, přes 100 kusů nábojů do pistolí a karabin, 11 účinných detonačních náloží ze železných trubek o délce 7—11 cm, jedna nálož maskovaná jako kus uhlí, 8 m zápalné šňůry, 75 rozbušek a 1 kg chlorečňanu draselného. Dále bylo zajištěno velké množství tiskového a písemného materiálu.

Při akci prováděné současně proti okruhu podporovatelů a pomocníků těchto ilegálně žijících osob, jakož i proti dalším členům KSČ v okolních obcích došlo k 48 zatčením. Jako zastrašovací opatření provedl Zvláštní soud v Praze na zdejší žádost již příští den veřejné urychlené soudní řízení jako výjezdní zasedání v Hořovicích, okres Beroun. 13 obviněných bylo odsouzeno k smrti za zločin porušení nařízení na ochranu proti podporování nepřátelské činnosti proti Říši ze dne 5. 7. 1942. Rozsudek byl ihned vykonán.

Vedoucí úřadovny SD v Praze SS-Obersturmbannführer Walter Jacobi informoval státního ministra K. H. Franka 15. ledna 1944 o průběhu soudu v Hořovicích a o přání místních Němců, aby podporovatelé partyzánů byli pověšeni přímo na místním tržišti:

Praha-Bubeneč, dne 15. ledna 1944

Bezpečnostní služba říšského vedoucího SS
SD-vedoucí úsek Praha

Německému státnímu ministrovi pro Čechy a Moravu
SS-Obergruppenführerovi K. H. Frankovi,
Praha, Černínský palác

Věc: O účincích dne 12. 1. 1944 Zvláštním soudem v Praze vynesených rozsudků smrti nad protektorátními příslušníky pro podporu velezrádců a uprchlých válečných zajatců na náladu obyvatelstva

O účincích Zvláštním soudem u Německého zemského soudu dne 12.1.1944 vynesených rozsudků smrti nad 13 protektorátními příslušníky pro podporu velezrádců a uprchlých válečných zajatců na náladu obyvatelstva jsou známy tyto podrobnosti:

Na výzvu se dostavili k hlavnímu líčení v Hořovicích všichni obecní starostové, obecní tajemníci, velitelé četnických stanic a jejich zástupci z celého okolí; mimoto byli přítomni i zástupci okresního úřadu a městského úřadu v Berouně. V blízkosti budovy, ve které se líčení konalo, se shromáždilo během dopoledne 12. 1. tr. přibližně sto zvědavců, kteří se domnívali, že dojde k odsouzení velkého počtu zatčených agentů parašutistů. Jednání samo, které proběhlo v naprostém klidu a bez rušivých momentů, na zúčastněné Čechy hluboce zapůsobilo. O přestávkách líčení se úzkostlivě vyvarovali jakékoli debaty nebo výroku. Po líčení opustili všichni přímo úprkem, se zjevnou úlevou a nabírajíce dech zasedací sál a i dále se měli na pozoru cokoli o tom povídat.

Při odvážení odsouzených bylo zjištěno, že lidé shromáždění před soudní budovou a mlčky čekající hleděli za autobusem odvážejícím odsouzené se smrtelně vážným obličejem a zčásti se zjevným soucitem. Jeden Čech (protektorátní příslušník Malina), který vystoupil ze zástupu a zdravil ve voze odvážené smeknutím klobouku a úklonou, byl hned nato zatčen.

Vzhledem k zachovávané zdrženlivosti lze soudit jen z jednotlivě zachycených výroků, že zapůsobily na náladu převážně pozitivně, prohlašovalo se, že vynesené rozsudky jsou spravedlivé a nikdo nemůže o tom pochybovat, neboť dnes musí každý vědět, že přechovávání a podpora nehlášených osob jsou trestány smrtí. Jednotlivě byly však proneseny i námitky v tom směru, že uložené tresty, i když odsouzení musili být pohnáni k zodpovědnosti, jsou příliš vysoké a v některých případech nejsou úměrné spáchanému činu. Dále mohlo být i zjišťováno, že byl učiněn z české strany porůznu pokus vykládat celou záležitost jako nějakou „komunistickou aféru“, která nemá nic společného s českým obyvatelstvem. Tak např. byli Češi, kteří se vícekrát snažili poukazovat na bolševický původ této skupiny a „hodnotit komunisty jako nějaký vlastní útvar, který s celkem národa by se neměl srovnávat“. Za nepochopitelné bylo však považováno zatčení Maliny, neboť přece jen zdravil svého k smrti odsouzeného bratra.

Vzhledem k tiskovému zveřejnění popravy odsouzených dne 14. 1. tr., v němž byla uváděna jména jen 12 popravených, vznikla domněnka, že lesní správce Urban, rovněž odsouzený k smrti, byl omilostněn.

Němci bydlící v Hořovicích a v okolí, kteří zčásti se také líčení účastnili, vesměs s radostí prohlašovali, že „taková věc“ už dávno byla v tomto místě postrádána a že přišla velice vhod. Porůznu bylo docela vyslovováno přání pověsit odsouzené hned na tržišti, aby si Češi uvědomili, že Němci nejsou ještě tak „malí“, jak se v poslední době z české strany stále více tvrdí.

Jacobi
SS-Oberstumbannführer

Zpráva ČTK v Lidových novinách 14. ledna 1944:


Zdroje
  • Český odboj na sklonku války ve světle nacistických dokumentů, Praha 1970
  • KSČ proti nacismu, Praha 1971
  • O. Sládek, Zločinná role gestapa, Praha 1986
  • Č. Amort, Partyzáni na Podbrdsku, Praha 1958
  • Žaluji. Pankrácká kalvárie, Praha 1946
Vojtěch Šír - 18. 2. 2017

Jenom doplním dřívější odpověď tím, že na místě, kde stával partyzánský bunkr, stojí pomník, na němž je uvedeno také jméno Jaroslava Bureše z Točníku. Na pomníku je napsáno:

Z tohoto krytu vedlo 9 brdských 
partyzánů boj proti německým nacistům 
1943 – 1944. 
Zrazeni 11. 1. 1944 a popraveni v Terezíně 
(...)
Jejich spolupracovníci odsouzeni k smrti
a popraveni dne 13. 1. 1944 v Praze.

Souřadnice a fotografie pomníku jsou dostupné na webu Evidence válečných hrobů nebo na webu Spolku pro vojenská pietní místa.

Jména popravených jsou uvedena také v Rejstříku odsouzených k smrti na Pankráci (5. 4. 1943 – 21. 4. 1945) dostupném na webu ÚSTR.

A na závěr ještě doplním, že většina osob popravených na Pankráci byla zpopelněna ve strašnickém krematoriu, kde byl také uložen jejich popel. Jejich památce je věnován pomník vedle krematoria.
Honza M. - 21. 2. 2017

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.