Pěchotní výzbroj ČSR

Dobrý den, odpověď na Váš dotaz by si zasluhovala mnohem více prostoru, zde ale pouze ve stručnosti. Neuvádím zde ale nepřeberné množství typů zastaralých zbraní z počátku existence republiky, z nichž se přesto velká část dočkala září 1938 jako válečná rezerva.

Pušky:  původním typem pušky v armádě byla opakovačka Mannlicher vz. 95 ráže 8 mm jako dědictví po R-U monarchii, v roce 1938 bylo 304 000 ks těchto pušek a 68,4 milionu kusů munice vz. 93 k nim (tj. jen 225 nábojů na zbraň) skladováno jako válečná záloha. V roce 1922, po nákupu kompletního výrobního zařízení pro pušky Mauser a pistole Nickel z Neměcka, bylo rozhodnuto, že hlavní zbraní čs. pěšáka se stane opakovací puška systému Mauser vz. 24 v ráži 7,92 mm. V září 1938 jich bylo 762 000 ks se zásobou 424,9 milionu kusů munice u armády plus 141,7 milionu u ŘOP. Do tabulkových počtů scházelo cca 300 000 pušek, ty byly kryty puškami Mannlicher. Byla vyvíjena i samonabíjecí puška, ale její vývoj se opožďoval a k zavedení již nedošlo - více informací ZDE.

Pistole:  nejstarším typem armádní pistole byla pistole vz. 22 systému Nickel pro náboj 9 mm Browning kurz a ekvivalentní čs. náboj vz. 22. Vývoj a první výroba byla prováděna ve Zbrojovce Brno, v roce 1923 byla výroba přesunuta do České zbrojovky ve Strakonicích. Celkem bylo armádě a policii dodáno 19 000 ks těchto pistolí. Po přesunu výroby do Strakonic provedla továrna změny na vzhledu pistole, systém zůstal beze změny. Takto upravená byla dále označována jako pistole vz. 24,  do ukončení výroby v roce 1938 bylo vyrobeno 182 000 ks pistolí, armádních pistolí bylo v březnu 1938 celkem 188 200 ks (do předepsaného počtu scházelo 40 tisíc kusů, ty ale měly být kryty objednávkou stejného počtu pistolí vz. 38, za mobilizace pak dle MNO scházelo 29 582 ks pistolí), munice k nim byl dostatek (7,2 mil. ks). Pistole vz. 24 nebyla nejlevnější a nejjednodušší konstrukce, proto v roce 1936 uložil VTLÚ České zbrojovce navrhnout pistoli novou. Tak vznikla pistole vz. 38, u které se ale v září 1938 teprve rozbíhala sériová výroba.

Kulomety:  kulomety jak lehké, tak i těžké používaly v září 1938 stejnou munici jako pušky vz. 24 - 7,92 mm Mauser. Pouze se odlišovalo jejich plnění střelným prachem - 1 gram prachu pro pušky, 1,5 g pro LK vz. 26 a TK vz. 37 a konečně 2,2 g pro TK vz. 7/24 a vz. 24.

• lehké - krátce po vzniku republiky se, podobně jako tomu bylo u pistolí, používalo veliké množství různých typů kulometů, včetně "lehkého" kulometu Schwarzlose vz. 7/12, což byl ale pouze odlehčený těžký kulomet opatřený dvojnožkou. K zavedení jednotného kulometu došlo až v roce 1927 a to LK vz. 26. Jeho vývoj ale pokračoval dále a tak po úpravách trvanlivosti a vojenských zkouškách roku 1929 se zrodil LK vz. 27. Bohužel dodávky pro armádu byly ze strany Zbrojovky Brno zdržovány, takže z celkového počtu vyrobených kulometů bylo MNO dodána necelá 1/4. V září bylo k boji připravených 34 557 ks kulometů vzoru 26 a následujících.
  

• těžké - prvním zavedeným typem byl vodou chlazený vz. 7/12 systému Schwarzlose v ráži 8 mm. Tento kulomet, po zavedení pušky vz. 24 v ráži 7,92 mm Mauser, byl v Janečkově zbrojovce překonstruován na stejnou ráži. Rekonstruované zbraně se pak označovaly TK vz. 7/24 a nově vyrobené vz. 24. Tato zbraň zůstala standardní zbraní pěchoty až do září 1938. Naproti tomu dle pořadavků útočné vozby a ŘOP byl ve Zbrojovce Brno vyvíjen vzduchem chlazený kulomet ZB-52, po jeho úpravách vznikl kulomet ZB-53 a byl zaveden v armádě pod označením TK vz. 35, který ovšem neměl plnou zaměnitelnost všech součástek. Po vyřešení i tohoto problému se zrodil definitivní těžký kulomet vz. 37. Do 15. října 1938 převzalo MNO celkem asi 6000 kusů kulometů vz. 35 a 37. Starší kulomety vz. 35 armáda ochotně předávala na export výměnou za novější kulomety vz. 37. V létě 1938 docházelo k jejich přezbrojení jak u útočné vozby (LT vz. 35), tak i v objektech těžkého opevnění v úseku "MO".

Kulometné pistole (dobový termín pro samopal):  o takovýto typ zbraně neměla armáda zpočátku vůbec zájem, respektive zájem jevilo pouze jezdectvo. Změnu přinesly až požadavky ŘOP, ale v září byla zbraň tohoto typu pouze v prototypu jako kulometná pistole vz. 38.

Ruční granáty:  armáda používala granáty mnoha různých vzorů (nárazové granáty Janeček, Škoda, vz. 21, vz. 34, v rozbíhající se výrobě byly časované granáty pro opevnění vz. 38), celkově cca 1,5 mil. ks.