Omezování styku židů s nežidy

Omezování styku židů s nežidy
Dotaz: Eva Novotná - 26. 4. 2016

Hledám doklady o event. vyhláškách, které po uplatnění Norimberských zákonů na půdě Protektorátu upozorňovaly protektorátní občany na nevhodný kontakt s židovskými spoluobčany. Kromě letáků Vlajky jsem v publikovaných dokumentech zatím nic neobjevila, jako dítě jsem 2.válku zažila. Děkuji.

Dosud nejobsáhlejší knihou na téma perzekuce protektorátních židů je Zákonné bezpráví: Židé v Protektorátu Čechy a Morava (viz dole); mj. jsou v ní citována nařízení, která omezovala kontakt židů s ostatním obyvatelstvem a naopak. Další četné příklady najdete v pracích regionálních historiků, zejména ve sbornících Židé a Morava, které vydává Muzeum Kroměřížska. Samozřejmě lze taková "upozornění" na nevhodnost styků se židy nalézt také v dobovém tisku; to už ale vyžaduje větší trpělivost při hledání.

Je třeba upozornit, že tzv. Norimberské zákony (tedy Zákon na ochranu německé krve a německé cti a související předpisy) byly v protektorátě zavedeny již krátce po okupaci v březnu 1939, avšak vztahovaly se pouze na Němce. Na počátku existence protektorátu Adolf Hitler prohlásil, že nemá zájem na ochraně rasové čistoty českého národa. Proto přes četné požadavky radikálních antisemitů byl zákon "na ochranu české krve", který by byl obdobou Norimberských zákonů, dlouho blokován. Také nařízení říšského protektora o židovském majetku zavádělo do protektorátního zákonodárství pro účely konfiskací pouze samotnou definici židů a židovských míšenců.

Existovaly samozřejmě iniciativy různých fašistických skupin, a to již v době druhé republiky, které prostřednictvím letáků, tiskovin a přednášek vyzývaly obyvatelstvo k bojkotu židovských obchodů a přerušení společenského styku se židy, ty ovšem neměly valný význam a dlouhé trvání. Od poloviny roku 1939 však také úřední instituce koordinovaně vydávaly různá opatření, jejichž cílem bylo omezit kontakt židovského a nežidovského obyvatelstva. V zásadě lze tato opatření rozdělit do několika kategorií a období:


1939 - Policejní vyhlášky k omezení styku mezi nežidy a židy

V létě 1939 se židovské synagogy, obchody a domy staly terčem série útoků ze strany Vlajkařů i dalších fašistů a samozřejmě i nacistických bojůvek, jako SA apod. Tyto události posloužily okupačním a protektorátním úřadům jako záminka k omezení pohybu židovského obyvatelstva (vymezeného ve smyslu nařízení říšského protektora) a ministerstvo vnitra zaslalo okresním a policejním úřadům následující pokyn: 


Vývoj poměrů přináší s sebou, že některé kruhy obyvatelstva dávají se strhnouti k samovolným akcím proti obyvatelstvu židovského původu, které mívají velmi vážný ráz (viz např. pokusy o útoky třaskavinami, k nimž na některých místech došlo) a mohou proto ohroziti těžkým způsobem veřejnou bezpečnost celého okolí a porušiti veřejný klid a pořádek. V zájmu bezpečnosti všeho obyvatelstva nelze takovéto počiny trpěti a je z důvodu prevence žádoucno, odníti jim včas každý podnět.

Vzhledem k tomu poukazují se okresní a státní policejní úřady na základě výnosu presidia ministerstva vnitra ze dne 3. srpna 1939 čís. 11.206, aby, kde jest toho k udržení veřejného klidu a pořádku nezbytně třeba, vydaly (...) nařízení jimiž by styk mezi obyvatelstvem nežidovským a židovským ve veřejném životě byl upraven zatím po této stránce (...)

Při těchto opatřeních nutno zdůrazniti, že jejich účelem jest zajistiti v prvé řadě bezpečnost osoby a majetku osob židovského původu, a nesmí proto opatření toto jíti dále, než to právě zmíněný účel a veřejný zájem žádá. Opatření ovšem musí býti prováděna takovým způsobem, aby osobám židovského původu skutečně byla úplná bezpečnost osoby a majetku zaručena.

Kuriózní na tomto pokynu bylo, že navenek proklamoval jako svůj cíl ochranu židů - v pozdějších letech prakticky stejná opatření měla oficiálně za účel židy "potrestat" nebo před nimi "ochránit" ostatní obyvatelstvo. Patřičné vyhlášky pak byly v podobě plakátů (viz ukázky na webu holocaust.cz) i zpráv v denním tisku vydány postupně ve všech okresech, samozřejmě i tam, kde policejní úřady nejprve hlásily, že ke konfliktům se židy nedochází a takové vyhlášky k zajištění klidu nejsou potřeba (například v Kyjově). Vyhlášky mj. zakazovaly židům vstup do parků a na koupaliště. Do hostinců, divadel, kin, lázní a na koncerty měli mít přístup jen tam, kde byly zřízeny oddělené prostory pro židy a árijce. Oddělené prostory musely být zřízeny i v nemocnicích, sanatoriích apod. zařízeních.


1940 - Zákaz stýkání se se židy členům Národního souručenství

Jak již bylo řečeno v úvodu, přes četné požadavky radikálních antisemitů byla česká obdoba Norimberských zákonů, dlouho blokována (příslušnou osnovu vláda schválila již v roce 1940) a samotné Norimberské zákony v zásadě omezovaly pouze styk protektorátních Němců se židy. Také opatření z léta roku 1939 se příliš pečlivě nedodržovala (jak lze usoudit z toho, že prakticky stejné zákazy byly vydávány opakovaně) a ke kontaktu se židy docházelo v soukromí i na veřejnosti. V říjnu 1940 vedoucí Národního souručenství, Josef Nebeský, alespoň zakázal židům být členy Národního souručenství (teoreticky se jimi neměli stát už od vzniku NS), a současně vydal zákaz všem členům NS (teoreticky byla NS většina české mužské populace protektorátu) se židy se stýkat:


Členům Národního souručenství je zakázán společenský styk se Židy.
(...)
Do zavedení viditelných odznaků pro Židy, které tito budou povinni nosit stále viditelně, bude se stíhat sankcemi a tresty NS ten člen, který by toto ustanovení vedoucího porušil ve styku s osobami, o nichž ví, že jsou to Židé. Trestem je vyloučení z členství NS. Vysvětlení, co je pokládat za společenský styk, podáváme na několika příkladech:

1. Přijde-li Žid do obchodu, majitel nebo prodavač se ho otáže, co chce. Po provedeném nákupu mu sdělí, co koupená věc stojí. Za nákupu na otázky Židovy smí vysvětlit ve stručné formě jakost nebo jiné vlastnosti zboží. Nepřípustné je začínat se Židem jakýkoli rozhovor o počasí nebo jiných tématech. Začne-li takový rozhovor Žid sám, budiž rázně odbyt a odkázán do mezí pro Židy přípustných.
(...)
3. Má-li někdo sousedem Žida v bytě nebo domku (vile), projedná s ním v nejstručnější formě jen věci nutné (na příklad mu vytkne, kdy je povinen mýti chodbu nebo zametat společný chodník atd.), jinak však se zdrží jakýchkoli rozhovorů s ním. Pozdrav náleží k společenskému styku. Členové Národního souručenství se nezdraví se Židy.
(...)

Zákaz byl šířen interní formou v organizacích NS i na stránkách denního tisku.


1941 - Označení židů a opatření proti „židomilným Čechům“

Označení židů, po kterém němečtí i čeští antisemité volali už od roku 1939 (kdy bylo takové označení zavedeno v okupovaném Polsku), bylo z diplomatických důvodů dlouho odkládáno, a teprve v září 1941 mohl Heydrich vydat patřičné nařízení. Současně s tím vydal pokyn provádět zostřená opatření proti Čechům, kteří se s takto označenými židy budou přátelit nebo na veřejnosti okázale stýkat. Tímto opatřením si vysloužil pochvalu od Goebbelse, který si do deníčku radostně poznamenal: „Heydrich nařídil, že nežidé, kteří se veřejně stýkají se židy označenými hvězdou, budou okamžitě zatčeni a posláni do koncentračního tábora. Heydrich vůbec dělá svou práci výborně.“ A také vyvolal nadšený souhlas u aktivistických protektorátních novinářů, jakým byl nechvalně proslulý kolaborant Antonín Kožíšek:


Žlutá hvězda též pro židomilce.
Ant. J. Kožíšek
(...) nemáme nic proti tomu, když ještě dnes chce někdo litovat Židy u nás, s nimi se stýká nebo jinak projevuje svou náklonnost. Všichni musí ovšem počítat s tím, že budou také označeni žlutou Davidovou hvězdou a že s nimi bude nakládáno jako s nepřítelem českého národa a arijského světa vůbec.
Trpělivost českého národa dovršila své meze. Nikdo nesmí napínat tětivu více než snese. Židomilci, židovští přátelé rotaryáni a lidé z býv. Ligy proti antisemitismu, kteří nezapomněli na staré vztahy, musí si to již jednou uvědomit, že boj proti Židům je hlubšího významu než nějaké náboženské pronásledování. Je to boj za očistu rasy a konečně u českého národa boj proti rušitelům klidného vývoje, jenž nám má zaručit klidnou budoucnost.
Dívá-li se na to někdo jinak, pak nezbude než přijmout to jako přiznání se k Židovstvu a podle toho se zařídit. Žlutá hvězda na prsou jistě přesvědčí takového škůdce národa, že český národ myslí boj proti Židům vážně a že Židé mohou být bratry jen zbabělým českým utečencům, kteří prskají do londýnského mikrofonu. Český národ nebude trpět žádného obcházení nošení židovské hvězdy. Český národ nepokládá rovněž židovský problém za vyřešený tím, že jsou Židé označeni.
Židé půjdou do ghet a jejich přátelé s nimi. (...)

Kontrolou nad dodržováním Heydrichova nařízení byla pověřena policie, ovšem ani Vlajkaři nezaháleli a ve svých novinách pravidelně udávali jména lidí, kteří se podle jejich mínění se nadmíru židy stýkali:


V 39. čísle našeho listu uváděli jsme, že p. R. Valenta (...), bavil se veřejně s Židem Kaanem. Pan Valenta poslal nám toto vysvětlení: (...) „Nikdy jsem nebyl a nejsem se Židy v obchodním spojení. Ani soukromě jsem se s nimi nestýkal. Jsem zcela bezúhonný Čech-Arijec a žádný židomil.“ Rádi otiskujeme toto vysvětlení, neboť se vždy jen těšíme z toho, když můžeme o českém člověku napsat, že není židomilem.

Také denní tisk zveřejňoval některé případy a jejich následky:


Neustálý styk se Židy důvodem k výpovědi
Praha 17. prosince. Nájemnice jednoho domu v Praze s německou správou se neustále stýkala se Židy a také když ji správce domu v tomto směru varoval, přijímala dále ve svém bytě židovské návštěvy. Obyvatele domu to pohoršovalo. Německý okresní soud byl požádán, aby povolil z této příčiny zrušení nájemního poměru. Soud návrhu vyhověl. (...)

Horší bylo, když případné styky se židy začalo vyšetřovat gestapo. Jako obvykle, tresty potom záležely na libovůli gestapa a mohly sahat od pouhé výstrahy až po dlouhé vězení. Jeden z nejtragičtějších případů se odehrál v Kojetíně, kde se patrně gestapo rozhodlo pro exemplární postup mezi tamními dělníky: pro porušení zákazu společenského styku zatklo jednu mladou židovskou ženu a také osm jejích křesťanských kamarádů a kamarádek. Tři ženy, které měly malé děti, gestapo milostivě propustilo, ostatní, tedy tři muže a tři ženy (včetně oné židovky), poslalo gestapo do Osvětimi. Z této skupiny pouze dva muži koncentrační tábor přežili.


1942 - vládní nařízení o židech a míšencích

Nařízení protektorátní vlády ze 7. března 1942, č. 85, kterým se vydávají další předpisy o Židech a židovských míšencích, bylo přichystané od roku 1940. Toto nařízení s mocí zákona v jádru kopírovalo Norimberské zákony a zakazovalo sňatek i sexuální styk mezi židy a nežidy v protektorátu (v těch případech, které Norimberské zákony nepokrývaly). Tím splnilo letitý sen českých antisemitů, ovšem s ohledem na předchozí opatření k zamezení kontaktů židů s ostatním obyvatelstvem a již probíhající deportace do ghett a koncentračních táborů bylo spíše jen formalitou. Zákazem sňatků s Čechy, kteří by bývali byli ochotni riskovat případnou šikanu ze strany úřadů, však židé ztratili jednu z mála legálních možností, jak se vyhnout deportacím (židé ve smíšených manželstvích byli před transportem chráněni až do podzimu 1944 a jejich šance na přežití v Terezíně byla i poté nepoměrně vyšší). Což byl nepochybně jeden z důvodů, proč bylo toto nařízení nakonec přece vydáno. Publikováno bylo jako obvykle ve sbírce zákonů a komentováno v tisku.



Použité zdroje:
(poznámka: použité ukázky z dokumentů jsou z připravované publikace, proto byly zkráceny na nezbytnou míru)

  • Jirák, Petr: Kojetín v období protektorátu: vybrané kapitoly. Kojetín : Městské kulturní středisko Kojetín, 2015.
  • Machala, Jan: Vyostřování protektorátní protižidovské politiky v roce 1941. In: Válečný rok 1941 v československém domácím a zahraničním odboji. Sborník. Praha : ÚSTR, 2012 s. 141-152. (PDF zde)
  • Milotová, Jaroslava: K historii Neurathova nařízení o židovském majetku. In: Terezínské studie a dokumenty, 2002, s. 63-94.
  • Petrův, Helena: Zákonné bezpráví. Židé v Protektorátu Čechy a Morava. Praha : Auditorium, 2011.
  • Arijský boj (Ústřední orgán protižidovského hnutí), říjen 1941.
  • Moravská orlice (List Národního souručenství), září 1941; prosinec 1942.
  • Moravskoslezský deník (List Národního souručenství), říjen 1940.
  • ZAO-Olomouc, fond Policejní ředitelství Olomouc, Složka: (II) 1939-1940 Židé.

Autor: Honza M. | Datum: 28. 4. 2016

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • Vyplňte správně kontrolu
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.