Moderní stíhačky pro československé letectvo na konci 30. let

Moderní stíhačky pro československé letectvo na konci 30. let
sergej - 12. 9. 2008 - *.t-mobile.sk

Dobrý deň. Všeobecne sa tvrdi, že čs. letectvo malo pred vojnou eminentný záujem o licenciu stíhačky Hurricane. Údajne všetko skončilo na vysokých finančných požiadavkách Britov. Zaujímali by ma nejaké podrobnejšie informácie napr. správa z obchodného rokovania a podobne. Vzhladom na fakt, že vývoj B 35 u nás stagnoval, nebolo lepšie osloviť nejaku firmu v USA a priamo tam lietadla nakúpiť? Posledná vec: nemalo letectvo zaujem o Fokker G.1? Ďakujem

Dobrý den,

je dost obtížné odpovídat na spekulativní dotazy - výsledkem bývá v nejlepším případě vzrušená debata postavená na dohadech a odhadech. Následující text prosím berte jen jako můj názor, nikoli jako dogma.

Předně musím konstatovat, že si nevzpomínám na žádný zdroj, který by tvrdil, že ČSR měla eminentní zájem na koupi Hurricanů, či jejich licence. Tím pádem nemám k dispozici ani žádný zápis z případných jednání. Známý je naopak zájem na koupi licence britského lehkého bombardéru Bristol Blenheim a ten skutečně skončil na britských finančních požadavcích (ve výběru byl ještě francouzský Potez 63 a sovětský SB-2, který nakonec zvítězil). Co asi bylo ke zmíněným Hurricanům "nejblíže" byla snaha koncernu ČKD na konci 30. let zavést u nás licenční výrobu motorů RR "Merlin". Ovšem proti zavedeným motorů řady HS 12 Ycrs/Ydrs se tento záměr neprosadil. Ostatně i předchůdce Merlinu, motor RR "Kestrel", se pokoušela ČKD v ČSR minimálně ve dvou případech prosadit, ale ani to se nepovedlo (V. Němeček uvádí, že motor měl blíže nespecifikované problémy s naším palivem BiBoLi).

Ani vývoj B-35 bych neoznačil za stagnující a MNO na stroj značně spoléhalo. Ostatně i zde bych spíše viděl problém v motoru, vyšší výkon (kupříkladu právě na úrovni Merlinu) nemohl nikdy zaškodit.

Co se licencí týče, v této době obtížně běžela licence MB-200 a připravovala se licence SB-2, běžely série domácích typů, takže příliš volného prostoru v kapacitě průmyslu pro zavádění dalšího stroje asi nebylo. Krom toho, jednání o licenci a její následné zavedení je vždycky časově náročná záležitost, která ani hypoteticky moc časově nevychází před neblahé události Mnichova. Prostě představa, že bychom mohli mít místo více než tří set B-534 stejný počet Hurricanů, je naprosto nemožná a nereálná.

Oslovit nějakou firmu v USA sice mohlo být zajímavé, ale výsledek by asi nebyl nic moc. V létě 1938 by se v USA daly možná objednat nově vyrobené stíhačky Seversky P-35 nebo Curtiss P-36 (ovšem kapacity obou výrobců byly ještě nevalné), případně by snad mohlo být za určitých okolností k mání několik desítek postarších stíhaček Boeing P-26 (které roku 1941 skončily na Filipínách). V USA se na konci 30. let sice vyráběly velké série moderních dopravních letadel, ale vojenské stroje (a tím méně stroje na úrovni doby) k mání moc nebyly.

Reálnější by mi spíše přišlo roku 1938 pořídit ze SSSR stíhačky I-16, jejich výroba byla zavedená, bez větších problémů, od jara 1938 byly vyráběny letouny vyzbrojené mimo jiné dvěma kanóny ŠVAK ráže 20mm (a ve světě tehdy neexistoval jiný stroj s podobně účinnou výzbrojí) a jejich výkony byly stále nad tehdejším průměrem. Podobně by se dalo uvažovat např. o Fokkerech D.XXI. 

Jakýsi zájem o Fokker G.1 jistě existoval, Fokker sám nabídl už při testech prototypů, že si stroj může vyzkoušet československý pilot (a k tomu také došlo v osobě velezkušeného mj. Karla Mareše - velitele zkušebních pilotů Vojenského technického leteckého ústavu v březnu a dubnu 1937).

To je asi tak vše, co mohu k Vaší úvaze - spekulaci - dotazu uvést.

Tomáš Adam - 20. 9. 2008

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.