Film Goldene Stadt (1942)

Film Goldene Stadt (1942)
I. Nosek - 3. 5. 2009 - *.eurotel.cz

Slyšel jsem o německém filmu z Prahy, který se nemohl v protektorátu vysílat. Nevíte jak se jmenuje?

Máte asi na mysli film „Zlaté město“ (Die Goldene Stadt), který byl natočen v roce 1942 v barrandovských ateliérech v Praze režisérem Veitem Harlanem (1899-1964). Šlo o druhý německý barevný hraný film systému Agfacolor. Veit Harlan patřil v době nacistického Německa ke Goebbelsovým prominentním režisérům, je známý zejména jako autor antisemitského filmu Jud Süss (1940), velkofilmů Velký král (1942) nebo Kolberg (1945). Hlavní roli ve filmu měla herečka švédského původu Kristina Söderbaum (1912-2001), od roku 1939 Harlanova manželka, která účinkovala téměř ve všech jeho filmech z nacistické éry.

Předlohou pro film Zlaté město je hra „Der Gigant“ rakouského dramatika Richarda Billingera (1890-1965) z roku 1937, která se odehrává v ČSR, hlavní postavou je selská dívka z Hané, která podlehne „svodům zkaženého velkoměsta“ Prahy.

Ve filmu je rodiště dívky přesunuto z Hané na Šumavu a jméno její rodiny poněmčeno z „Dub“ na „Jobst“. Anna se nechá zlákat „zlatým městem“ Prahou a opustí v době nepřítomnosti svého otce rodnou půdu. V Praze se pak nechá svést českým nevlastním příbuzným Tonim, který si dělá zálusk na majetek jejího otce. Anna otěhotní, když se dovídá, že ji otec vydědil, tak ji Toni opouští. Anna se vrací zpět do rodné vesnice, kde se její otec právě žení s vypočítavou hospodyní Maruškou, kterou určuje dědičkou jeho majetku. Anna končí sebevraždou v bažinách, stejným způsobem jako před lety zahynula její matka. Konec původně neměl být tak tragický, ale byl změněn přímo na příkaz Goebbelse (ten často osobně zasahoval režisérům do práce), který to pokládál adekvátní trest za opuštění rodné hroudy a svedení podřadným Čechem.

Charaktery ve filmu jsou přesně rozděleny podle národnostního klíče. Všechny české postavy hrají zápornou roli - městský floutek Toni a další české příbuzenstvo v Praze, hospodyně Maruška, vesnický trhan. Německé postavy vystupují sympaticky nebo do jisté míry naivně, čímž dávají najevo riziko, které německému živlu hrozí, když zmírní svou ostražitost a začne mísit svou krev se slovanským živlem.

Z celkem pochopitelných důvodů nebylo v protektorátních kinech promítání tohoto filmu povoleno. Ve filmu se odráží nacistická ideologie „krve a půdy“ i nacistické chápání role ženy (o filmu se občas píše jako o „Blut-und-Boden Melodram“). Po válce byl film Spojenci se všemi ostatními Harlanovými filmy dán na černou listinu a nepromítal se. Znovu byl uveden až v roce 1954, ovšem v poněkud zkrácené verzi, která je k dispozici i na DVD.
Vojtěch Šír - 17. 8. 2009