Československý stíhač v RAF S/Ldr. Jiří Hartman

Československý stíhač v RAF S/Ldr. Jiří Hartman
Hynek Novák - 31. 5. 2007 - *.203.broadband7.iol.cz

Rád bych se dozveděl bližší informace o Jiřím Hartmanovi. Kolik letadel sestřelil? Kolik bojových letů absolvoval? Prosím, zodpovězte mi můj dotaz. Předem děkuji.

Dobrý den.

Jiří Hartman není právě ve veřejnosti běžně známou postavou čs. letectva. Nezaškodí napsat o něm něco více. Narodil se v Praze 24. října 1917. Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a byl vyřazen 2. září 1938 v hodnosti poručíka letectva. Krátce sloužil u LP4 a po okupaci odešel 16. června 1939 do Polska a později dále do Francie. Po vypuknutí války se dostal zpět k létání, ale před francouzskou kapitulací nestačil dokončit svůj výcvik. Francii opustil poměrně kuriózním způsobem, když 19. června 1940 odletěl z Cazaux na palubě britského letounu Lockheed Hudson.

V Británii vstoupil 13. července 1940 do služeb RAF a obdržel os. číslo 81907. Zprvu byl 6. srpna 1940 přidělen k čs. 310. sqn v Duxfordu, v hodnosti P/O. Ovšem nevykonal jediný bojový let, takže nemá statut účastníka Bitvy o Británii. Od squadrony odešel 27. září k výcvikovým a pomocným jednotkám. V roce 1941 např. působil jako zálétávací, zkušební a přelétavací pilot u 8. MU (servisní jednotka). V jeho letovém zápisníku z té doby jsou záznamy o létání se stroji Miles Magister, N.A. Harvard, Fairey Battle, Airspeed Oxford, Gloster Gladiator, de Havilland Tiger Moth, Hawker Hind nebo Curtiss Mohawk a Tomahawk. O náročnosti služby svědčí dvě absolvované havárie vzniklé v důsledku technických poruch letounů.

Před nástupem k operačnímu turnusu absolvoval operační výcvik u 55. OTU v Usworthu. Po ukončení kurzu sloužil od 5. 8. do 1. 10. 1941 u čs. 312. sqn, krátce u 607. sqn (1. 10. - 10. 10. 1941), a v době od 10. 10. 1941 - 12. 6. 1942 u 111. sqn. Zpět k čs. jednotkám se vrátil dne 12. června 1942, kdy v hodnosti F/O nastoupil opět ke 310. sqn. Právě včas, aby se v jejích řadách účastnil bojů nad Dieppe. Tam 19. srpna vybojoval své jediné vzdušné vítězství, když v kabině Spitfiru Mk.Vb EP572 s trupovým kódem NN-Z poškodil německý Bf 110 (nárokoval ještě poškození Do 217, ale nárok nebyl uznán). Stalo se tak ve velké letecké bitvě nad přístavem Dieppe mezi 11:05 a 11:20.

Ještě před tím ovšem obdržel dne 18. července 1942 od prezidenta Dr. Edvarda Beneše první z celkem šesti čs. válečných křížů a Medaili za chrabrost. Mimořádnou událost zažil 28. dubna 1944, když byl jeho Spitfire poškozen nad flakem, dokázal však v pořádku přistát. V té době již nosil hodnost F/Lt. Od června do poloviny října 1943 absolvoval předepsaný odpočinek po skončení operační túry - působil v operačním sále v Exeteru. Dne 15. 10. 1943 se vrátil zpět k 310. sqn, která tehdy podporovala spojeneckou vzdušnou ofenzívu nad západní Evropou. Během invaze v Normandii velel letce A u své squadrony. V jejím čele také 28. června 1944 přistál na polním letišti B-10 nedaleko Caen, odkud po několik dní čs. letci podporovali pozemní jednotky bojující v Normandii. Velmi krátce byl přidělen ke štábu 12. stíhací skupiny RAF, ale pochopitelně nechtěl v době invaze zůstat stranou a ke 310. sqn se rychle vrátil. Už ve dnech 9. a 10. září vedl útočné akce nad Holandskem. Od 15. září 1944 byl jmenován do čela celé 310. sqn v hodnosti S/Ldr. V následujících bojích pak vyvázl ze dvou mimořádných událostí, poprvé 4. prosince 1944 byl jeho letoun poškozen flakem při doprovodu Lancasterů a musel nouzově přistát v Belgii, podruhé pak 4. dubna 1945 musel opět nouzově přistát na polním letišti v Belgii, přičemž byl jeho letoun vážně poškozen. Po skončení války mu bylo 11. června 1945 uděleno britské vyznamenání DFC. Během války nalétal celkem 560 operačních hodin, podnikl celkem 168 akcí nad nepřátelským územím, v počtu sweepů byl mezi čs. stíhači na pátém místě.

Jako velitel 310. sqn pak 13. srpna 1945 přiletěl se svou jednotkou do osvobozené vlasti. Už 30. června byl navržen v hodnosti štábního kapitána k velení LP 102, nicméně od září 1945 velel LP 8 (LD 3) v Brně. O jeho postavení svědčí, že byl 27. října 1945 členem deputace letců přijatých na pražském Hradě prezidentem republiky. Ovšem Hartmanovo působení v ČSR nemělo dlouhého trvání. Po převratu v únoru 1948 byl nejprve převelen ke štábu III. leteckého sboru, 10. dubna byl odeslán na řádnou dovolenou, 1. června pak na dovolenou s čekaným. Jiří Hartman se dále nerozmýšlel a 4. června 1948 odešel podruhé do emigrace.

Vrátil se zpět do Británie a v roce 1948 byl opět přijat do řad RAF. Létal na proudových stíhačkách de Havilland Vampire F Mk.3 a Gloster Meteor F Mk.7 u 247. sqn, poté u 288. sqn (sqn pro spolupráci s radary) a nakonec jako pilot vrtulníku Sycamore HR Mk.14 u 275. sqn SAR (záchranné). Do výslužby odešel po deseti letech služby. Dočkal se změny politických poměrů ve své vlasti a v roce 1991 byl rehabilitován a byla mu přiznána hodnost plukovníka. V březnu 1992 pak byl jmenován do hodnosti generálmajora. Roku 1996 mu byla udělena medaile Za hrdinství.

Pan Jiří Hartman zemřel 27. března 2006, poslední rozloučení se konalo dne 7. dubna v Portchesteru.

Je autorem autobiografické knihy „Letec“, která vyšla roku 1995 v Chebu v nakladatelství Svět křídel (ISBN 80-85280-31-0)



Několik dalších odkazů k osobě Jiřího Hartmana:


Další informace k Jiřímu Hartmanovi naleznete především ve vynikající sedmidílné sérii knih Jiřího Rajlicha „Na nebi hrdého Albionu“ nebo v knize Miroslav Irry „Československé vojenské letectvo 1945-1950“ (ISBN-80-86808-33-5).

Za řadu informací v této odpovědi děkuji Guanovi.

Tomáš Adam - 20. 6. 2007

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.